Cihelný stropní systém Porotherm, vyráběný firmou Wienerberger cihlářský průmysl, a. s., je dobře známý, je osvědčený dlouhou praxí a jeho kvalita je zcela vyhovující. Přesto je velmi vhodné, aby realizační firma a řemeslníci na stavbě za sebou měli nějakou praktickou zkušenost. Důkazem jsou pravidelně se opakující otázky spojené s realizací, se kterými se setkáváme při konkrétních stavbách. Samozřejmě, ne všechny konkrétní otázky mohou být zodpovězeny ve firemních tiskovinách. Na některé z nich se tedy pokusíme odpovědět v následujících řádcích.
Skladba keramobetonových nosníků a cihelných vložek MIAKO byla známá již hluboko v minulém století. Po zahájení výroby trámů se svařenou prostorovou výztuží bylo ještě zvětšeno možné rozpětí stropů (dnes může světlé rozpětí dosahovat až 8 m) a současně byla výrazně zvýšena stabilita nosníků při dopravě a manipulaci. Dříve byly stropy MIAKO využívány prakticky pouze při výstavbě jednodušších staveb (především rodinných domků), dnes jsou však používány i při výstavbě vícepodlažních bytových domů či složitých konstrukcí stropů u větších staveb, např. pro rohové balkóny, rohová okna bez sloupků (obr. 1) i se sloupky apod. Možnosti stropů MIAKO byly doplněny i o variantu stropu bez celoplošné nadbetonávky. Ta je zajímavá zejména pro stavby svépomocí, protože umožňuje postupnou betonáž s přestávkami, a nepotřebuje proto velkou „partu“ pro betonáž vcelku (obr. 2).
Ukládání nosníků a vložek MIAKO
Jednou z pravidelných otázek ještě před ukládáním nosníků na nosné stěny a připravené podpory je, zda nosníky a vložky k sobě ukládat pečlivě na sraz nebo nejprve rozmístit nosníky podle osové vzdálenosti a pak ukládat MIAKO vložky. Bohužel, tato otázka je často formulována jinak, a to: „Naskládali jsme trámy a vložky a na kraji nám zůstala mezera – co s ní?“ Po dotazu na způsob stanovení vzdálenosti trámů obvykle zazní: „Položili jsme dva trámy, mezi ně vložku MIAKO a trámy jsme k ní přirazili.“ Takže příčina byly nalezena – nedodržení osové vzdálenosti nosníků. Dříve se ve stavebnictví používalo úsloví „centimetr žádná míra“. To samozřejmě při dnešních konstrukcích s broušenými cihlami řady PTH Profi již neplatí, ale stále jde o přírodní materiál a většinu výrobků nelze dodatečně přebrušovat a kalibrovat jako zdivo řady PTH Profi. Proto jsou některé konstrukční prvky navrhovány na možnou toleranci k nepřesnostem, a to jak k nepřesnostem způsobeným během výstavby, tak i s ohledem na výrobní tolerance. Keramické vložky MIAKO mají stejně jako jiné cihelné výrobky přípustné rozměrové tolerance, které jsou maximálně v jednotkách milimetrů, a to u MIAKO vložek mínusových. Pokud se keramobetonové nosníky POT kladou přesně v osové vzdálenosti, pak je MIAKO vložka uložena rovnoměrně mezi nosníky tak, že se běžně mezi nosníkem a -MIAKO vložkou vytvoří drobná spára. Ta je dána nejenom rozměrovou tolerancí, ale také tím, že se vložky MIAKO vyrábějí se spodní částí v mírně konickém tvaru pro jejich jednodušší vkládání a vycentrování při ukládání mezi nosníky (obr. 3). Správné uložení navíc vyžaduje „volnost“, tj. jednoduché kladení vložek za sebou bez nutnosti doklepávání. Pokud je dodržena předepsaná osová vzdálenost 500, popř. 625 mm, je mezi trámy dostatečná vůle.
Správný způsob kladení stropních trámů je tedy vždy podle projektové dokumentace. Podle kladecího plánu se rozměří osově nosníky v předepsaných rozmezích osových vzdáleností a uloží se dle technologického předpisu na nosnou stěnu. Pak se teprve ukládá první řada vložek MIAKO na sucho v řadách rovnoběžně s nosnou stěnou od jednoho konce trámu k druhému. Když se nosníky a vložky položí bez vyměření na sraz, může v případě stropu nad delší místností a většího počtu nosníků dojít nejen k několikamilimetrové mezírce, ale může nastat situace, kdy se trámy posunou například mimo plánované příčky na vodorovné konstrukci nebo zůstane část místnosti nepokryta, i když v projektu bylo zastropení navrženo na celou délku místnosti. A že se u dlouhé místnosti může jednat o významný rozdíl, je vidět na obr. 4.
Ideální postup opravy takového stropu by byl postupně ho od „prázdného“ konce rozebrat a přeskládat znovu a správně podle kladecího plánu. Skutečnost je ale taková, že pokud dělníci během kladení trámů souběžně kladou betonářské sítě nebo pokud jsou použity delší, a tedy i těžší trámy, představuje takové přeskládání pro stavbu komplikaci a hledá nějaké rychlé a levné řešení.
Jednodušší tedy může být doplnění „chybějícího“ stropu. Ideální je vyplnit vzniklý otvor dalším trámem (trámy). To může ale znamenat časové ztráty a zvýšené finanční náklady na zakoupení trámů a jejich dopravu. Levnějším systémovým řešením je doplnění stropu položením konstrukčních vložek MIAKO 8 na obvodovou zeď a na poslední trám. Vložky jsou vysoké pouze 80 mm a neměly by tedy překážet výztuži věnce (obr. 5, 6). Pokud by k tomu náhodou došlo, je možné dát třmínky nikoliv svisle, ale našikmo tak, aby bylo dodrženo předepsané krytí výztuže.
Pro stavbu je většinou nejjednodušší provést pod otvorem bednění a při betonáži odvor zalít. Pokud je vzniklá mezera do 100 mm, stačí ji vyplnit pouze betonem. V případě větší šířky je třeba doplnit při spodním povrchu výztuž odpovídající průměrem a počtem výztuži nahrazovaného trámu (uvedeno v podkladech výrobce). Toto řešení je však nesystémové a při omítání je třeba dbát zvýšené pozornosti při napojování odlišného podkladu.
Složitější a hlavně staticky citlivější je situace, kdy dojde k posunutí trámů vůči příčce ležící na stropě. V žádném případě by nemělo dojít k vyzdění stěny pouze nad vložku. Pokud tedy není možné celý strop přeložit, je nutné provést statická opatření. Pokud jde o lehkou příčku, stačí obvykle vyměnit v pruhu pod budoucí příčkou vložku MIAKO dle projektu opět za konstrukční MIAKO 8. Ta umožní vytvořit beton o tloušťce dostatečné k přenesení zatížení od příčky do příslušných trámů. Pro dokonalé vykrytí je vhodné tento pruh doplnit sítí při spodním povrchu. V případě, že se jedná o těžkou příčku (akustické stěny apod.) doporučujeme raději v tomto pruhu vložky MIAKO vyndat a plochy vyplnit trámy doplněnými popřípadě dobetonávkou s výztuží, jak již bylo popsáno výše u doplňování otvorů podél stěn.
Největší nebezpečí ale vidíme v tom, že stavba tento problém odhalí až při samotném vyzdívání příčky. Řešení je potom vždy individuální podle konkrétních podmínek.
Ukládání věncovek
Častá otázka směřuje na uložení věncovek Porotherm VT 8 a průběh betonáže stropu. Věncovky se umisťují do vnějšího líce zdiva v místě styku se stropními konstrukcemi proto, aby první vrstva cihel zdiva dalšího podlaží byla po obvodě dostatečně podepřena a současně byl dodržen jednotný povrch pod omítku. Zároveň je za věncovkou směrem dovnitř umístěna tepelná izolace pro eliminaci tepelných mostů.
Vzhledem k subtilnosti věncovky se často objevuje obava, že při betonáži stropů dojde k odstrčení věncovek směrem ven. Nutno říct, že se to při „brutálně“ provedené betonáži občas stává, a proto se zvenku ještě věncovky bední. Je to ale pracné řešení s vícenáklady.
Pokud se chceme takovému řešení (bednění) vyhnout, musíme dodržovat určitá pravidla. Jednoznačným pravidlem je nepouštět beton z pumpy přímo do těsné blízkosti věncovky. Beton z pumpy je třeba ukládat do takové vzdálenosti od věncovek a tepelné izolace, aby došlo ke kontaktu tepelné izolace s čerstvým betonem až při ručním zpracování při okrajích pomocí vhodného nářadí, nejlépe zednické lžíce (obr. 7). I hutnění kolem tepelné izolace (věncovky) musí probíhat s patřičnou opatrností.
Oblíbenou praxí je přilepení věncovek pomocí zdicí pěny Dryfix (platí při použití zdiva řady Profi). Při dodržení výše popsaného postupu betonáže je toto řešení obvykle dostatečné. Někteří zkušení zedníci si ještě pomáhají tím, že nejprve pomocí lepidla spojí tepelnou izolaci s věncovkou a to celé pak přilepí na podklad (zdivo). Tato varianta je ještě stabilnější, má větší tuhost a lépe odolává vodorovným tlakům. A pro ještě větší jistotu je možné vytvořit z vázacího drátu profilu 6 jen pomocí kleští jednoduchou „svorku“, kterou se věncovka zachytí za děrování a připevní se ke kari sítím nad vložkou MIAKO (obr. 8).
Dalo by se napsat o spoustě dalších vylepšeních pro jednodušší realizaci stropů PTH MIAKO, například o zkušenostech s menšími průhyby stropů s celoplošným vyztužením při horním povrchu a tedy o zmenšení požadavků na nadvýšení trámů před betonáží apod. Ale to si necháme zase na příště.
IVO PETRÁŠEK, JOSEF BENEŠ
foto Josef Beneš
Ing. Ivo Petrášek (*1960)
je autorizovaným inženýrem pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb. Pracuje jako statik u firmy Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
Ing. Josef Beneš (*1965)
je technickým poradcem firmy Wienerberger cihlářský průmysl, a. s.
