TZB

Občanské solární elektrárny

S projekty, kdy skupinka občanů dá dohromady peníze a pořídí si společnou sluneční elektrárnu, přišla v polovině devadesátých let minulého století iniciativa kolem Hanse Josefa Foella, současného poslance německého spolkového parlamentu. I na začátku dění, kdy investice do fotovoltaických technologií nebyla tak výhodná jako dnes, hrály velkou roli osvícené radnice.

Právě radnice velmi pomohly na svět aktivitám ekologických sdružení, ženských spolků, sportovních klubů či prostých občanů, kteří chtěli občanskou solární elektrárnu jako místní impuls k ochraně životního prostředí, ale neměli k tomu vhodnou střechu či pozemek. Zastupitelstva se na vzniku podílela zpravidla bezplatným pronájmem střech škol, obecních požárních zbrojnic či radnic samotných. Nebyla-li obecní kasa prázdná, radnice občanské solární investice často podpořila i finančně.
  
Příkladem může být Německo
Nejvíce takto podílově financovaných fotovoltaik nalezneme v sousedním Německu, kde od roku 2000 platí zákon na podporu výroby elektrické energie, který garantuje pevné výkupní ceny ve výši až 20 Kč za kilowatthodinu dodanou do sítě po dobu dvaceti let. Jistota investic s garantovaným ročním výnosem 6–8 % spustila lavinu zájmu soukromých investorů i lidí poptávajících možnost občanských solárních elektráren. Pravým rájem fotovoltaik je pak Bavorsko, kde kromě výkupní ceny je motivací i nejvyšší intenzita dopadajícího slunečního záření. Své o tom ví i Rolf Fahle, ředitel společnosti Solar, s. r. o, z bavorského Furthu. Před šesti lety zde pomáhal na žádost radnice instalovat první fotovoltaické panely na střechu místní školy a dnes jen stěží najde střechu vhodnou k instalaci. Kromě toho stojí za realizací také více než pět desítek občanských solárních elektráren v blízkém okolí.
Solární panely na střeše radnice v třítisícovém bavorském městě FürthŘeditel společnosti Solar Rolf Fahle je iniciátorem více než šesti desítek občanských elektráren o celkovém výkonu téměř 2 MWp. K instalacím používá panely výhradně německých firem, které nejsou napojené na atomovou lobby.
Koncept firmy, která za pět let činnosti s tímto systémem financování na území o rozloze našich bývalých okresů nainstalovala systémy o celkovém výkonu téměř 2 MWp (pozn. redakce: dnes v ČR fungují fotovoltaiky o souhrnném výkonu jen do 500 kWp), je jednoduchý. Jednotliví zájemci si v rámci vznikajícího projektu koupí určitý počet fotovoltaických panelů, z nichž kabely svádí elektřinu do samostatného měniče, nesoucího jejich jméno.
U občanů se projekty, z nichž více než 90 % vzniklo na obecních střechách, staly oblíbené také proto, že stačí podepsat jednoduchou smlouvu a složit peníze. O projektování systémů a běžnou administrativní agendu se potom postará instalační firma. Nikdy by se však nepodařilo získat důvěru tolika lidí pro občanské elektrárny, kdyby tyto nvironmentální investice občanů nepodpořily radnice a nezaštítily je iniciativou ekologické neziskové organizace.    
  
Od skládky k energetické hoře
Další z četných příkladů, kde se do občanských fotovoltaických elektráren výrazněji zapojila radnice, se nachází poblíž Norimberku ve stotisícovém Fürthu. Radnice pro bývalou městskou skládku hledala využití. Poté, co začala pomocí plynových studen jímat skládkový plyn z rozkládajícího se odpadu, zvažovala i další energetické alternativy. Jižně orientovaný svah bývalé skládky lákal k instalaci solárních panelů. Problémem ale byla jeho nestabilita, proto se muselo čekat pět let až si „sedne“ více než jeden metr silná vrstva rekultivační hlíny. Po kladném posudku statika a potvrzení o nepropustnosti horní vrstvy skládky se fürthská radnice pustila do díla. Na hektarové ploše instalovala fotovoltaiku o výkonu 1 MWp, která ročně uspoří 650 tun emisí skleníkových plynů a vyrobí takové množství solární elektřiny, které pokryje spotřebu cca 500 domácností. Souběžně s technickou přípravou projektu spustila radnice i informační kampaň, která vzbudila velký zájem občanů o možnost podílet se na financování solární hory. Vstříc vyšla místní pobočka Sparkasse, která otevřela účet pro sběr vkladů od občanů a investičně náročný projekt dofinancovala úvěrem.
Zájem lidí o podíly v hodnotě 5000 Eur byl dokonce tak veliký, že jejich prodej byl předčasně ukončen. Na všechny se nedostalo, a tak fotovoltaická elektrárna fungovala jako úspěšný komunální startér pro řadu individuální projektů.
Přeměna místa, které kdysi škodilo životnímu prostředí a dnes svému regionu pomáhá produkcí zelené energie, ale i inovativní technické řešení přilákaly do centra severního Bavorska i mnoho slunečních turistů z Německa i ze zahraničí, kteří hi-tech experiment jezdí obdivovat. Příležitost popovídat si s Johannem Gerdenitschem, jedním z duchovních otců projektu, zde měli i účastníci české exkurze, kterou organizovala Liga ekologických alternativ pro novináře a zástupce sídel úspěšných v české solární lize.
Příklad hodný následování – i tak se mluví o energetické hoře. Bývalá skládka v minulosti škodila životnímu prostředí a dnes městu dodává skládkový plyn a solární elektřinuJednou z výhod solárních elektráren instalovaných na bytových domech je i státní příspěvek do pokladny sdružení nájemníků
Sluneční metropole
Skupinově financované fotovoltaiky samozřejmě nechybí ani v hlavním městě Bavorska. Stovky malých investorů využilo během šesti let několika nabídek firmy Neap, s. r. o., podílet se na desítkách solárních elektráren na střechách mnichovských bytových domů, hospodářských objektech, ale také na gymnáziu či zemském parlamentu.
Z jmenovaných projektů mají právě v Mnichově nejlépe zpracovanou finanční stránku věci. Zájemcům jsou vysvětleny výhody projektů na detailně zpracovaných dvacetiletých finančních plánech, ve kterých se počítá i s pojištěním výnosů, opravami systému a náklady na deinstalaci solární elektrárny po skončení její životnosti. Snad i proto nebyl problém sehnat od lidí finanční zdroje, díky kterým v bavorské metropoli letos přibylo několik systémů o výkonu téměř 1,5 MWp. Stejné sdružení plánuje na principu občanských podílů pro příští rok přírůstky systémů o výkonu až tří megawattpeaků, z nichž část bude instalována i v jiných městech, např. v Dráždanech a Ingoldstadtu. Právě v saské metropoli by se v příštím roce mělo instalovat na obecních střechách. Střechy na svých 74 pobočkách se v tomto regionu rozhodla pronajmout také jedna ze spořitelen, což svědčí o tom, že už i banky – alespoň v Německu – pochopily zájem veřejnosti investovat do občanských solárních elektráren.
Základem úspěchu mnichovských občanských elektráren je velký instalovaný výkon, který umožňuje velké snížení investičních nákladů. Zatímco v Čechách, kde i díky méně rozvinutému trhu začínají nabídky firem od 170 000 Kč za instalovaný kilowattpeak fotovoltaiky, mnichovští experti z neziskových organizací dosahují ceny v přepočtu kolem 140 000 Kč za kilowattpeak. Možná že nastane doba, kdy si Češi budou ještě ve větším počtu jezdit pro levnější materiál do Německa.
Střechy se solárními panely jsou dobře viditelné při průjezdu bavorskou metropolíNa střeše bavorského Zemského parlamentu v Mnichově byla instalována jedna z četných občanských solárních elektráren koncem roku 2004
Zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie platí již více než rok i v České republice, větší boom solární elektřiny zatím však nenastal. Příčinou je nízká úroveň pevné výkupní ceny, kterou každoročně nastavuje Energetický regulační úřad s platností na patnáct let od zprovoznění instalace. Současná hodnota (13,20 Kč bez DPH za kilowatthodinu dodanou do sítě) předurčuje po patnácti letech garance sotva nulovou návratnost i v oblastech s nejvyšším slunečním svitem. I přesto však vznikají první větší projekty (Hrádek nad Nisou: 61 kWp, Opatov: 60 kWp a další), které se podařilo částečně financovat díky investiční dotaci. Po solárních elektrárnách, na kterých by se mohl individuálně finančně podílet občané, zatím u nás stopy nejsou. Možná také proto, že tu chybí první osvícená radnice, která by pro takový projekt zdarma pronajala střechu či přispěla finančně. Podobně jako to s komunální podporou solárních systémů pro ohřev vody v roce 2001 odstartovaly severočeské Litoměřice, které zaznamenávají nárůst až o padesát nových solárních systémů ročně.
JIŘÍ DVOŘÁK
foto archiv LEA
  
Ing. Jiří Dvořák (*1976)
absolvoval Provozně ekonomickou fakultu ČZU, specializace: finance, řízení projektů. Věnoval se problematice ekologického zemědělství a obnovitelných zdrojů energie v Lize Ekologických Alternativ (LEA), kde v současné době působí jako ekonom a manažer projektů. Krom projektů zaměřených na elektronické publikování se podílí na organizaci mezinárodních seminářů a exkurzí, dále na provozu oborových zpravodajských portálů a vydávání oborového časopisu Solárko. Mimo uvedené aktivity spolupracuje camphillem v Českých Kopistech, kde vykonává funkci předsedy revizní komise a je rovněž předsedou správní rady Nadačního fondu rytíře Františka Horského.