Vinařská stodola ve své pokorné a konzervativní architektuře objevila půvab tradičního tvarosloví a kompozičních principů. Společně s ní bylo obnoveno přilehlé náměstí, které doplňuje osvětlená fontána. Z druhé strany stodoly je parková úprava s volně protékajícím vodním prvkem. Ústí do jezírka s molem, u něhož se nachází výstup z degustačního sklepa. Pod náměstím se skrývá kruhový chrám vína s podzemní rotundou a okulusem, symbolizující Boží oko a prozřetelnost.
Vinařská stodola zahrnuje několik stavebních objektů: Galerii vína, rotundu, spojovací chodby, zpevněné plochy, oplocení, terénní úpravy, náměstí v duchu výstavby historických náměstí v evropských metropolích. Součástí stavby byly také kanalizace, přípojky nízkého napětí, vodovody a vodní prvky – fontána a jezírko s padající vodou.
| Galerie vína s degustačním sklepem a zázemím |
|
Místo: Vinařská 407, Valtice |
Jednoduchá a jasná forma vinařské prodejny ovládá nástupní prostor do areálu vinařství a měřítkem odpovídá jeho velikosti a významu. Předprostor byl v návaznosti na náměstí členěn do tří provázaných funkčních celků. Směrem k městskému centru a zámeckému parku se areál otevírá přírodně krajinářskou parkovou úpravou, která organicky přechází ve vlastní objem architektury, jak je pro Lednicko-valtický areál charakteristické. Dlážděná plocha náměstí s fontánou a vzrostlou zelení poskytuje stín i místo k odpočinku. Objektem historické vrátnice přechází v nově vysázený vinohrad, který celý areál i okolní zástavbu začlenil do měkkého svahu Reistny. Park, náměstí i vinohrad, byť v naprosté většině leží na pozemcích vinařství Château Valtice, jsou velkoryse poskytnuty k užití veřejnosti.
Ve své nadzemní části Galerie vína nabízí vinotéku se zděnými vinnými boxy. Do krovu otevřený prostor umožnil vystavit řadu cenných historických fragmentů – dominantou je především historický vinný lis z roku 1803, převezený ze Zámeckého sklepa, kde ve vlhkém prostředí značně strádal. Lineární podzemní propojení se stávající budovou znovuobjevuje vstup do Křížového sklepa A.D. 1640 v tradičním historickém schématu, bez nutnosti průchodu skladovými a výrobními prostory vinařství.
Na stavbu byly použity tradiční stavební materiály jako stará pálená cihla, dubové dřevo, kovářské prvky i tradiční stavební postupy (stavba kleneb, ručně stříkaná fasáda).
Koncepce stavby
Historický areál vinařství Château Valtice – Vinné sklepy Valtice, a. s., patří k pilířům vinařství nejen ve Valticích, ale na celé Moravě. Základy vinařství byly položeny minimálně ve 12. století na místech původního hradu. K jeho rozvoji pak došlo v 15. století, kdy Lichtenštejnové obnovili Zámecký sklep a vybudovali vinařství po vzoru francouzského vinařského dominia typu Château unikátní celek evropského formátu. Další významný rozvoj je zaznamenán v roce 1640, kdy Lichtenštejnové budují velký Křížový sklep, nad kterým později vyrostlo vinařství Château Valtice. Jistě ne náhodou tak na přesné ose spojující valtický zámek (jako rodové sídlo Lichtenštejnů) a romantickou stavbu valtické kolonády na Reistně vzniká významné vinařské centrum v celém regionu, postavené na Křížovém sklepě. Místními i cykloturisty využívaná spojnice historického náměstí Svobody a romantizující kolonády na Reistně a dále do Rakouska předurčila předprostor závodu v návaznosti na historické rozšíření ulice Vinařské jako jedinečnou možnost využití širokou veřejností.
Investor dlouhodobě přemýšlel o reprezentativní vinařské prodejně a o investici do prostoru pro milovníky vína a vinařské kultury, kteří si přijedou prohlédnout jedinečná historická a rekonstruovaná místa, kde se stovky let vyráběla a zrála vína. Zároveň chtěl zajistit kompletní vinařský servis a doplnění jedinečné prohlídkové trasy po vinařství Château Valtice. Tyto požadavky Vinařská stodola beze zbytku splňuje. Koncepčně tak celý komplex prodejny s přilehlým náměstím a parkovými úpravami, stejně jako rozsáhlá podzemní část Chrámu vína s napojením na stávající prohlídkovou trasu po historických i moderních částech vinařství, zapadá do organismu celého vinařství. Doplňuje ho o prostory a provoz, který byl před výstavbou jen doplňkem celého fungování značky. Nyní jednoznačně pomáhá k její důstojné a výraznější prezentaci přímo v místě sídla vinařství.
Tradice a posvátná geometrie
Návrh vinařské prodejny a degustačního sklepa s motivem Chrámu vína respektuje jedinečnost místa, historické prvky i specifika Lednicko-valtického areálu. Stylizace do podoby Vinařské stodoly umožnila umístit prostorově i provozně náročnou funkci do tradičního objemu jako hospodářského zázemí zámku, charakteristického horizontální hmotou s vertikálními akcenty vstupů a převýšené sedlové střechy. Umístění a orientace prodejny citlivým způsobem dotváří výše zmíněnou situaci a napravuje negativa, daná překotným historickým vývojem v druhé polovině 20. století.
Podzemní část Vinařské stodoly je přístupná po monumentálním barokizujícím točitém schodišti. V těchto interiérech dominuje historické režné zdivo. Slouží jako degustační sklep a centrální rotunda s nezbytným zázemím pro celý provoz. Ve vrcholu rotundy je pak kruhový „okulus“, který se nazývá také „Božím okem“, symbolizující „Boží prozřetelnost“ nebo „slunce“. Je jediným zdrojem denního světla v rotundě. Inspirací pro celý koncept včetně osmi vstupů do rotundy byl jeden z nejvýznamnějších antických chrámů na světě – římský Pantheon. Celkově však celá stavba ctí základní principy tzv. posvátné geometrie, vycházející ze základních symbolů kruhu a čtverce nebo čísla osm. Číslo osm má silný symbolický význam nejen v posvátné geometrii. Znázorněno bývá například jako nekonečno (ležatá osmička), osmiramenné hvězdy, osmiúhelník (symbolizující sloučení kruhu a čtverce – v posvátné geometrii někdy nazýváno jako kvadratura kruhu). Často bývá znázorněno číslo osm také bájným hadem „uroborosem“. Tyto a další symboly jsou citlivě zakomponovány i nad rotundou v zadlážděném náměstí.
Stavba
Kvalita stavebních prací byla zaručena výběrem zodpovědného generálního dodavatele včetně prohlídky jeho realizací. Při rekonstrukci starého hospodářského objektu byly použity nové i tradiční stavební technologie: zejména zednické práce s klasickou pálenou cihlou a stavba vzájemně propojených kleneb. Pálená cihla jako stavební materiál v díle naprosto dominuje. Zárukou kvalitního výsledku byly také pečlivě vedené kontrolní dny a diskuse nad prováděním detailů, díky nimž má stavba jednotný výraz.
Při stavbě rozsáhlého díla se pečlivě koordinovalo technické vybavení objektu, zejména provedení a funkčnost vzduchotechniky, která zajišťuje vytápění podzemní části. Její koncové prvky byly zakomponované do promyšleného interiéru stavby. Tak jako na všech stavbách Lichtenštejnů se i zde citlivě pracovalo s historickou symbolikou založenou na principech posvátné geometrie.
František Kulhánek
Vinařská 100dola s chrámem vína byla nominována na titul v soutěži Stavba roku 2018
Stodola vinná. Vlastně si přeje, aby se o ní psalo jako o 100dole. Protože stodolu to charakterem architektury připomíná, poslání stavby je úplně jiné. Je vlastně vstupní branou k něčemu, co se zcela právem nazývá Chrám vína. Stavba pro radost a potěšení, stejně tak pro povznesení. Očí, jazyka i ducha… Nahoře je to opravdu objekt jako obyčejná stodola, dlouhá, s vjezdovými vraty, s běžnou šikmou střechou, z níž ovšem koukají dva štíhlé nerezové komíny, což klade první otázku, co to vlastně znamená. Ono i upořádání prostoru před stodolou ukazuje, že valníky by tu asi měly problém, protože tu je pár schůdků, plocha je vydlážděna v kruhových obrazcích a doplněna systémem kanalizačních vpustí – ano, jsou tu zábavné vodní hrátky. A vrata, která mají krásná dřevěná posuvná křídla, vedou někde do skleněné stěny a někde do vchodu, který je spíš pro zvědavce než pro nákladní dopravní prostředky. Stodola je prodejna, stodola je vinotéka, kde se na regálech nabízejí elegantní lahve, upozorňující na sebe poetickými popisy toho, co obsahují. (Ale jsou tu také sklenice třeba s medem a s marmeládami, vinný kraj vskutku není jednodruhový.) Za stodolou je malý rybníček a malý park a také výstup z podzemí. Protože podzemí je tu daleko důležitější, a to nejen proto, že tam se víno dělá, tam zraje, tam je uloženo a tam se také ochutnává. Vejít se ovšem musí jinudy. Nejlépe přes historické sklepy s historickými i novými sudy, vše uloženo pod nádhernými klenbami, jež svou dlouhověkost prokazují i množstvím žádoucích porostů. Samozřejmě že dřevěné sudy vypadají lákavěji než kovové, ale obojí dohromady dává ojedinělý zážitek. Tam, kde se na sudy kouká, se samozřejmě má ochutnat také to, co v nich dozrálo. A v tu chvíli je nutno přestoupit z historie do současnosti, z historického stavitelského umění do toho dnešního. Není to proměna závratná, nemění se materiál ani konstrukce. Stále jsou to cihlové chodby s cihelnými klenbami, cihly nejsou nové, je patrné, že jejich paměť už je dlouhá, jen na povrchu jsou vyčištěny a ještě nejsou obrostlé potřebnou patinou. Jsou ovšem vyskládány tak mistrovsky, že se ani nechce věřit, že to je současná práce (zedničtí mistři prominou). Cihla tady ukazuje, že je nejklasičtějším a především nestárnoucím stavebním materiálem a že staré zednické techniky, metody a fígle pranic neztrácejí na aktuálnosti. Vyskládané cihelné nadedveřní překlady, to je radost nejen pro oko, ale stejně tak pro duši (aspoň tu, jež ctí mistrovství stavění). V materiálu, v práci, na všem je vidět, že víno je tady skutečně králem a pro krále se pracuje s radostí, chutí – a prostě dobře. Víno je králem, víno je od nepaměti nápojem královským a říká si o královské prostředí. Tady ho dostalo. Nové chodby se scházejí do ústředního sálu, opět vyzděného, s cihelnou klenbou uzavřenou antickým okulem (jen na rozdíl od římských staveb je tento přece jen zasklen). Lze se dohadovat, zda inspirací byl Hadriánův Pantheon nebo Neronův Domus aurea (tomu je to myslím blíž), obě byly stavby vrcholného určení – pro všechny bohy nebo pro císaře (jenž se za boha samozřejmě prohlásil). Je to prostě velkolepé stavitelsky, prostorově, k tomu je to dokonale inscenováno i se skleněnou pyramidou pro vinné lahve uprostřed a se světlem, které tu doslova čaruje. Odtud se odchází v opojení, aniž by člověk jen ke sklence s vínem přivoněl… A pak už jsou trochu jednodušší, ale stále skvostně vyzděné místnosti určené ke skutečnému ochutnávání. Na závěr kruhové schodiště, do jehož zrcadla je vestavěna cihlová šachta pro výtah, stoupá ve světlem prolamovaných stěnách vzhůru – samozřejmě do stodoly, tam, kde si víno, jež dole chutnalo, lze koupit (ten výstup z podzemí k rybníčku za stodolou je jen únikový, bezpečnostní). Ano, je to vlastně marketingové divadlo. Velmi chytře, moudře a promyšleně navržené. Nákup vína, zvláště tady, nemá být všedním nákupem v supermarketu. Víno je král nápojů – a tady dostalo odpovídající palác, chrám, nazvěme to, jak chceme, prostě krásné prostředí, které mu sluší a které pijáky vína upozorňuje na vznešenost nápoje. A je to mistrovsky postavené, byť navenek je to 100dola.
Radomíra Sedláková
