Opuštěné drážní stavby mají velký rozvojový potenciál. Nové využití může suplovat postrádané funkce dané lokality. Konverze se nabízí jako řešení, jak pracovat se stále vzrůstajícím počtem z provozu vyloučených objektů. Výhodou je nenáročné prostorové uspořádání a čitelná dispozice umožňující široké funkční využití. Inspirací může být projekt konverze bývalé výpravní budovy Zbiroh, kterou investor zamýšlí znovu zpřístupnit veřejnosti.
Bývalá výpravní budova železniční stanice Zbiroh se nachází severovýchodně od Plzně v obci Kařez. Objekt byl postaven v letech 1912–1913 v secesním slohu podle návrhu architekta Jana Heindla. Projekt měl zlepšit dosavadní dopravní situaci v dané lokalitě. Do nové budovy bylo přesunuto odbavení cestujících a kanceláře výkonu dopravní služby, které byly předtím provizorně situovány v pronajatých prostorách nedalekého továrního hotelu Borek.
Opuštěná secese
Budova je charakteristická zejména svou polohou vůči trati. Kvůli vysokému železničnímu náspu se počet podlaží ze strany od ulice a od kolejiště liší. Hlavní vstupy se nacházejí v rizalitech s výraznými štíty, které jsou stejně jako podkrovní část stavby řešeny hrázděným zdivem. Objekt je vyzdoben secesními architektonickými prvky, patrnými zejména u hlavního vstupu v prvním nadzemním podlaží.
Provoz cestujících byl původně veden ze vstupní haly v přízemí schodištěm do odbavovací haly a dále na nástupiště. Na odbavovací halu navazovaly pokladny a čekárna. Dále zde byly umístěny prostory pro řízení a údržbu provozu a drážní byty. Budova je zastřešena valbovými a polovalbovými střechami. Navazující kryté nástupiště propojuje hlavní budovu se zázemím a s bývalou restaurací. Ke stanici náleží i opuštěná budova prádelny a technické správy.
Staniční budova byla na jaře roku 2012 odstavena z provozu. Pro cestující byla téhož roku zřízena nová zastávka Kařez. Důvodem byla kromě jiného i pozice stanice vůči obci i špatná dopravní návaznost. Nemalou roli hrála také optimalizace provozu na přilehlém traťovém úseku, kde byla provedena stavba nového oblouku s větším poloměrem umožňujícím rychlejší průjezd vlaků. Došlo tak k oddálení hlavních kolejí od vlastní budovy nádraží. Z původního kolejiště byly v provozu ponechány pouze dvě nakládkové koleje navazující na nedalekou soukromou průmyslovou vlečku.
| Nové využití výpravní budovy Zbiroh |
|
Jsme si vědomi skutečnosti, že ekonomická návratnost vložených prostředků do takových konverzí je investicí značně nejistou a zřejmě ji ani nelze uskutečnit bez zapojení „veřejného zájmu“. O velkých, významných, památkově chráněných či ikonických dílech se většinou už obecně ví a mluví. Ale pak ještě existuje další vrstva průmyslového dědictví, vnímaná spíš na místní, regionální úrovni – drobné drážní stavby, obecní vodárny a vodárenské věže, cihelny za vesnicí i malé místní pivovary, typové skladištní budovy, dílenské a opravárenské provozy, v krajině osamělé sladovny, rozpadlé vápenky, zbytky konstrukcí u zaniklých lomů, místní kapličky pro transformátory, torza zdí, trčící komíny po továrnách. Tato specifická kulturní vrstva sídel a krajiny dosud zůstává stranou zájmu a je ohrožená. Platforma Industriální stopy s Výzkumným centrem průmyslového dědictví FA ČVUT a Kolegiem pro technické památky ČKAIT a ČSSI, ve spolupráci s ČNK ICOMOS a NPÚ byly dne 1. června 2017 pořadateli vyhlídkového sympozia cestou z pražského Smíchova (s úvodem v opuštěné transformační stanici), přes Velkou Chuchli do Řevnic (s druhým prezentačním blokem v bývalém dřevěném drážním skladu), přes Srbsko, Liteň a Jince do hostomické cihelny a na Fabiána. Sympozium bylo součástí tematické linie Industriální situace projektu NAKI II – „Industriální architektura – památka průmyslového dědictví jako technicko-architektonické dílo a jako identita místa“. Bylo určeno pro pozorné cestovatele a příznivce industriálních stop. Tiskovým výstupem ze sympozia bude na jaře 2018 odborná publikace věnovaná dané problematice. Ing. Svatopluk Zídek |
Nevyužívané, pro využívání moderních technologií naddimenzované, a mnohdy již nepotřebné drážní objekty jsou smutnými industriálními stopami v naší krajině. Každá úspěšná konverze takových objektů zaslouží mimořádné uznání.Začala asanace
Ve stejném roce, kdy bylo nádraží odstaveno z provozu, byla železniční stanice prohlášena za nemovitou kulturní památku, stejně tak i budova technické správy a prádelny. Výpravní budovu i s pozemky odkoupil zahraniční investor za účelem nového využití a začal ji postupně svépomocí opravovat.
V první řadě proběhla asanace interiéru od mnoholetých nánosů a zajištění stavby před dalším chátráním a krádežemi. Současně byly pročištěny a opraveny dešťové žlaby a svody, bylo zprůchodněno potrubí dešťové i odpadní kanalizace. Tím bylo omezeno působení vlhkosti na stavbu. Následně bylo zapotřebí upravit přilehlé, po dlouhou dobu zanedbané pozemky, pročistit trativody a zlikvidovat černé skládky.
Od počátku vlastníkovi s údržbou i s rekonstrukčními pracemi pomáhají dobrovolníci. Práce probíhají nejen na výpravní budově, ale i na zmíněných přilehlých stavbách. U obnovy se dbá zejména na to, aby byly zachovány hodnoty budovy i místa samotného. Architektonické detaily a významné železniční artefakty odkazující na danou dobu a způsob provozu dopravy jsou z tohoto důvodu záměrně ponechávány. Se stejnou pečlivostí probíhá průzkum a šetrné odstraňování pozdějších, mnohdy neodborných stavebních i povrchových úprav. Některé prvky byly do objektu znovu začleněny. Jedná se o náhradu zcizených či nedochovaných detailů dobovými sbírkovými předměty, shromážděnými či získanými ze skládek a z demolic bývalých drážních staveb. U většiny prací je citelná snaha o využívání historických technologických postupů.
Postupně se vrací život
V současné době je hlavní budova trvale obývána, v podkrovní části pronajímána zejména zahraničním studentům a umělcům. Další prostory jsou nadále průběžně upravovány a volně využívány rezidenty. Po dokončení naplánovaných úprav zamýšlí majitel objekt znovu zpřístupnit veřejnosti a tím podpořit turistický ruch v dané lokalitě. Jeho záměrem je prostory bývalé výpravní budovy využít pro kulturní akce, volnočasové aktivity, přechodné ubytování a služby. V druhém nadzemním podlaží, v prostorách bývalé restaurace, je plánováno vytvoření malého víceúčelového kulturního sálu. Na sál by měla navazovat malá kavárna či čajovna.
Odbavovací hala by měla být využívána jako výstavní prostor, prostor pro komorní koncerty, letní vzdělávací kurzy a volnočasové aktivity. Přechodné ubytování bude i nadále situováno v podkroví budovy, stejně jako byt majitele, který se nachází v prvním nadzemním podlaží vedle vstupní haly. Ke zvážení je pak využití rozlehlého půdního prostoru, který je v současné době prázdný.
Pozornost se obrací
Bývalý strážní domek se nachází severovýchodně od nástupiště. Jde o malou, jednopodlažní stavbu, která dříve sloužila pro účely technické správy. Fasádou i polovalbovým zastřešením reaguje na výpravní budovu. Vnitřní část je členěna do dvou prostor – předsíně a hlavní místnosti. Objekt je v současné době využíván jako zázemí pro včelaře a jako sklad zahradního náčiní. Do budoucna je počítáno s jeho obnovou, následné využití není zatím jasně stanoveno. Budova by mohla sloužit rovněž přechodnému ubytování, případně jako keramická dílna nebo jako malý čajový dům.
U výpravní budovy se nachází v návaznosti na místní komunikaci drobná stavba, která byla dříve využívána jako prádelna. Stejně jako u strážního domku jde o jednopodlažní objekt, na jehož fragmentech omítky je patrna stylová spojitost s okolní drážní zástavbou. V současné době je stavení ve velmi špatném stavu. Majitel má v plánu provést opatření proti dalšímu chátrání a rád by objekt zachoval. Po případné obnově by bylo možné poukázat na jeho předpokládané dřívější funkční využití.
Když nechybí nadšení
Po revitalizaci přilehlých pozemků bude možné rozšířit současnou užitnou část zahrady a vytvořit venkovní prostor pro relaxaci a další aktivity rezidentů i návštěvníků.
Prioritou je začlenění budovy do života obce i do povědomí turistů. V této souvislosti je zapotřebí upozornit na potenciál nedaleké cyklistické a turistické trasy. Díky velkému nadšení pro danou věc ze strany majitele i dobrovolníků je tak možné z bývalé výpravní budovy vytvořit hodnotné funkční prostředí, které může i nadále sloužit veřejnosti. Velkým potenciálem je nenáročná dispozice, která umožňuje polyfunkční využití. Přidanou hodnotou je i poměrně zachovalý stavební charakter secesní stavby.
Lenka Zelená
foto Mojmír Krejčiřík a Lenka Zelená
Text k historii budovy vychází z knihy Mojmíra Krejčiříka Česká nádraží III/ část 2 a z ní jsou použity i historické fotografie.
Web a FB stránky o průběhu obnovování objektu
