Bratři Šlapetové se proslavili svými vilami na Moravě, například jejich vila, kterou postavili pro JUDr. Eduarda Lisku na Slezské Ostravě-Bazalech, byla zařazena mezi národní kulturní památky. Jeden z jejich rodinných domů však stojí také v Černošicích u Prahy, dokončen byl právě před osmdesáti lety. Proti slavné Liskově vile je daleko nenápadnější, přesto i on potřeboval citlivou rekonstrukci. Té se ujala vnučka Lubomíra Šlapety, Anna Šlapetová.
Patro vily má obytné prostory ve tvaru L: halu se schodištěm, obývací pokoj a jídelnu. Navzájem je propojují skleněné stěny s dvojkřídlovými dveřmi. Tím je vystupňován prostorový efekt a průhledy mezi místnostmi. Vnější plášť obohacuje kónický výklenek obývacího pokoje. Tato typologie se objevuje u rodinných domů v Opavě a Černošicích, u vily v Olomouci je zimní zahrada, která přechází po celé délce jižního průčelí v krytou terasu.
Záměrem investora bylo zachovat historickou hodnotu stavby a přitom vytvořit současné bydlení pro rodinu. V suterénu je další malý byt, který vychází z původního stavu domu. Architektonický výraz vily se tedy nezměnil, pouze se zvětšily rizality na jihozápadní a severovýchodní fasádě a mírně se navýšila zastavěná plocha, protože objekt byl opatřen tepelnou izolací. Dále jsou zvětšena některá okna a přibyly dveře v 1. PP u severozápadní fasády. Na jihozápadní fasádě bylo přestavěno zádveří, které vzniklo zhruba před čtyřiceti lety. Jsou tu nové prvky funkcionalismu: nejen prosklená subtilní čtvercově členěná stěna, ale i typické kulaté okno. U severovýchodní fasády je v úrovni 1. PP sklad zahradního nářadí, který nese terasu. Dům má bílou omítku, soklová část je světle šedá.
Stavba je zděná se železobetonovými stropy, případně s keramickými vložkami. Její systém je uspořádán do podélného dvoutraktu s nosnými obvodovými stěnami. Statik zjistil, že se nachází v uspokojivém stavu.
Změny dispozic
„Dům měl být podle přání investorů lépe propojen se zahradou při maximální pokoře k jeho historickému výrazu. Chtěli, aby měli možnost na zahradu sejít z obývacího prostoru. Původní plán se obracel více k ulici, se zahradou se v době první republiky tak moc nepočítalo. Tomu odpovídalo i to, že celý suterén sloužil čistě jen jako technická podpora všem patrům nad ním. Proto jsme podlahu suterénu vybourali, abychom tu docílili alespoň světlé výšky 2,55 m z původních 2,40 m,“ uvádí Anna Šlapetová.
Hlavní vstupní patro je 1. NP: na zádveří navazuje předsíň, kde vznikla šatna a WC, dále zůstává schodiště a vstup do hlavního obytného prostoru. Z jídelny je přímý vstup na terasu se schody na zahradu. Ve 2. NP se nacházejí tři ložnice, pracovna, koupelna a šatna. Suterén má vlastní vstup, na který navazuje technická místnost a předsíň malého bytu. Tvoří ho ložnice se šatnou, obývací pokoj s kuchyňským koutem a koupelna s WC. V tomto podlaží jsou také dva sklady se samostatným vstupem ze zahrady.
Dispoziční změny si vyžádaly tyto zásahy:
– U středové vazby, kde jsou místo podélné stěny průvlaky podepřené komínovými tělesy, byl odstraněn jeden komín (dům se vytápí tepelným čerpadlem, komín již nebyl potřeba).
– U všech oken byly odstraněny kapsy dřevěných žaluzií, které už nebyly funkční. Jejich kapsa byla též součástí interiéru a tudíž nesplňovala tepelně technické požadavky. Většina oken byla proporčně zvětšována, aby se při zateplení fasády proporčně posílila. Některé otvory byly naopak zmenšeny nebo zazděny.
– V suterénu nebyla realizována nová vrata do garáže, místo nich jsou tu dveře do místnosti TZB a vstupní dveře do schodišťového prostoru propojeného s 1. NP a vstupem do bytu babičky v suterénu, dále také balkonové dveře malého bytu z kuchyně a dveře do skladu.
– Přístavby na východní a jižní straně byly nahrazeny v podobném uspořádání, ale o větších rozměrech.
Konstrukční řešení
Základy domu byly opatřeny dodatečnou hydroizolací. Podkladní beton pod podlahu se prováděl na podkladní podsyp ze štěrkodrti se separační vrstvou z geotextilie. Vybouralo se jen východní komínové těleso – komín byl nahrazen v jednotlivých podlažích sloupky z ocelové konstrukce. Na obou koncích jsou na sloupcích navařené patní či čelní desky, které se pomocí chemických kotev zafixovaly ke spodnímu líci průvlaku a k hornímu líci betonové desky v podlaze. Po provizorním podepření průvlaku se komín na střeše odstranil, v patře se zesílil nalepením karbonové lamely ve spodní části průvlaku. V přízemí a ve sklepě nebylo možné zavěsit průvlak shora, protože se nosníky nevešly do skladby podlahy. Proto byly zesíleny napojením na věnce obvodových stěn a opřené o dvě mezilehlá komínová tělesa.
Podlahy v 1. a 2. NP zůstaly původní, v suterénu jsou nové plovoucí. Prostor na terénu má roznášecí vrstvu z betonové mazaniny, izolační vrstvu tvoří EPS v tl. 100 mm. Na stěnách a stropech jsou dvouvrstvé vápenocementové jádrové omítky se štukovou úpravou. Hlavní schodiště má novou povrchovou úpravu.
U oken byla odstraněna přední snížená část, kryjící cívky na navíjení žaluzií. Jejich zesílení bylo navrženo podobně jako u průvlaku: zavěšením za U nosníky položené na horní líc desky. Nosníky nad podlahou byly zazděny do atiky nebo parapetu, takže neovlivnily světlou výšku okna. Okna a balkonové dveře jsou dřevěné, v barevném provedení, které se blíží dobám funkcionalismu: v šedé, „jakoby“ stříbrné hliníkové verzi.
Přístavba terasy a zádveří
Obě přístavby jsou od hlavního objektu oddilatovány. Založeny byly na základových pásech z prostého betonu, konstrukce stěn je z tvárnic ztraceného bednění, které byly vyztuženy s ohledem na zemní tlak ve svislém i vodorovném směru. Základy a stěny jsou v půdorysu prodlouženy tak, aby na ně bylo možné uložit i železobetonová schodiště. Jako stropnice se použily I profily, ocelový trapézový plech a výztuž ze sítě kari – desky se betonovaly nad vlny plechu, šikmé desky pod schody na ploché ztracené bednění.
Zádveří má zadní stěnu a část boku ze zalévacích tvárnic vyztužených svisle i vodorovně. Nad zádveřím je lehká dřevěná stříška s plechovou krytinou na OSB deskách. Vnitřek konstrukce vyplnila tepelná izolace.
TZB
Jako zdroj tepla v domě slouží tepelné čerpadlo systému vzduch-voda. Umístěno je v technické místnosti v 1. PP, kde se nachází i ostatní vybavení topného systému, jako akumulační/taktovací zásobník topné vody, kombinovaný zásobníkový ohřívač teplé vody, tlakové expanzní nádoby topného systému a systému TUV, oběhová čerpadla topného systému a systému nabíjení TUV, pojistné ventily, uzavírací a měřící armatury, regulátor čerpadla.
Vlastní topný systém je teplovodní s nuceným oběhem topného média a s uzavřenou tlakovou expanzní nádobou. V interiérech se nacházejí lamelová tělesa, v koupelnách trubková otopná tělesa. Větrání místností je pojato jako podtlakové, odvod vzduchu je řešen axiál-ními tichými ventilátory se zpětnou klapkou.
Hana Vinšová
