U fotbalového hřiště v Olomouci-Řepčíně byla tribuna postavena zhruba před sedmdesáti lety. Tato jednoduchá stavba má architektonické kvality, které autorky rekonstrukce respektovaly. Záměrem investora bylo maximálně využít její prostory, stavební úpravy přitom neměly být příliš drahé. Petra Gajdová a Barbora Šimonová svůj projekt pojaly v lo-tech řešení, které objektu sluší. Konstrukce střechy zůstala zachována, rozšířilo se zázemí. V aleji topolů teď tribuna září barvami nových schodišť, která dodávají stavbě příjemnou dynamiku.
Obnova tribuny u fotbalového stadionu v Olomouci-Řepčíně postoupila mezi nominace Ceny Rudolfa Eitelbergera 2017. „Autorky ponechaly všechny prvky, které pokládaly za hodnotné, v čele s ocelovou konstrukcí střechy nad hledištěm. Nové části pak daly provést z laciných, esteticky však působivých materiálů, v linii, které se u nás říká lo-tech. Při návštěvě poroty zaplnili plochu stadionu trénující fotbalisté a také to přispělo k příznivému dojmu z této nenákladné, a přece výrazné stavby. Tato rekonstrukce poskytuje dobrý příklad architektury, jež byla pořízená sice z veřejných prostředků, ale za relativně nevelkou částku,“ uvádí Rostislav Švácha, který byl jedním z porotců soutěže.
| Základní údaje o stavbě |
| Název stavby: Sportovní klub mládeže Řepčín Stavebník: SK Olomouc Sigma MŽ Autoři: Ing. arch. Barbora Šimonová, Ing. arch. Mgr. Petra Gajdová Zastavěná plocha: stávající tribuna 494 m², přístavba 499 m² Čistá užitná plocha: 469,6 m², z toho 1. NP 297,1 m², 2. NP 190,5 m² Plocha hlediště: 266 m² Obestavěný prostor: tribuna 16 932 m³, přístavba 10 400 m³ |
Respekt k původní konstrukci
Fotbalové hřiště se nachází na okraji městské části, která se zde otevírá do volné krajiny. Tribuna měla kvalitní a architektonicky hodnotnou konstrukci střechy, ostatní konstrukce byly účelné a jednoduché. Pod jejími stupni se nacházely skladovací prostory a garáže pro techniku údržby areálu.
„Tvar a řešení přístavby respektuje původní koncepci a konstrukce. Odstranily jsme přistavěnou garáž u severozápadní stěny, ale nosná konstrukce střechy zůstala bez zásahu, hlavní nosné betonové rámy také. Půdorys byl rozšířen přístavbou o 1,7 m, takže v přízemí vznikly dostatečně velké prostory pro šatny sportovců se zázemím, WC pro diváky a bufet. Dále se tu nachází hlavní vstup, sklady, prádelna a technické zázemí. Provozy jsou rozmístěny tak, aby využily přirozené odvětrání. Přístupné jsou ze společné přirozeně větrané a osvětlené páteřní chodby. Provozy určené pro veřejnost mají samostatné vstupy. Další šatny jsou ve druhém nadzemním podlaží, kde je také VIP salonek a místnost pro delegáta. Opět se tu nachází chodba, té jsme dali podobu interiérové pavlače. Diváci do hlediště přicházejí dvěma samostatnými schodišti. Hlavní komunikace sportovního klubu jsou modré – vstup, schodiště do druhého patra a přístup do hlediště. Komunikace pro diváky mají červenou barvu, stejně jako vstupy na tribunu. Sedačky v hledišti tribuny jsou bílé,“ uvádí olomoucká architektka Petra Gajdová.
Lehká stavba nad betonovou částí
Přístavbu autorky řešily jako vestavěný objekt. Rozdělily ho do dvou celků: v prostoru 1. NP navazuje na betonový objem tribuny, ve 2. NP jej původně navrhly jako lehkou vestavěnou stavbu s konstrukcí z dřevěných nosných prvků s tepelnou izolací a s polykarbonátovým pláštěm.
Z betonové konstrukce hlediště zachovaly nosné betonové rámy a stupňovitou desku pro sezení v řadách 1–9. V půdorysném obrysu vestavby 2. NP byla ubourána betonová deska hlediště mezi nosnými rámy a nahrazena novým stropem nad 1. NP (ocelové Y-nosníky mezi stávající rámy, betonová deska). V 1. NP jsou konstrukce tribuny i nosné sloupy střechy odizolovány zevnitř, severozápadní stěna byla nově postavena. V 2. NP má přístavba zděnou konstrukci, ze strany hlediště je omítnuta. Okna do hlediště tribuny jsou ocelová. Chodba ve 2. NP není vytápěná, má opláštění z průhledného vlnitého polykarbonátu.
Zastřešení tribuny je v částech nosné konstrukce zachováno, vyměněny byly pouze povrchové vrstvy (plechy střechy). Ocelová konstrukce je natřena na modro. Konstrukce střechy měla být ze severozápadu prodloužena ve stávajícím sklonu tak, aby zastřešila chodbu ve druhém nadzemním podlaží. Během realizace došlo ke zjednodušení a chodba byla zastřešena bez návaznosti na geometrii konstrukce střechy.
red
Hovoříme s Petrou Gajdovou a Barborou ŠimonovouTribuna byla před rekonstrukcí zchátralá, nenapadlo investora, že by místo ní postavil novou?
P. G.: Vize investora byla taková, že je dobré tribunu zachovat, protože je hodnotná. Rekonstrukce ale byla nutná, probíhala před plánovaným mistrovstvím Evropy ve fotbale hráčů do 21 let. Chyběly šatny a další zázemí, jako například prádelna. Celý areál měl odpovídat parametrům, které tento typ zápasů vyžaduje, takže se rozhodlo o jeho rekonstrukci, včetně hřiště a jeho osvětlení.
Určitě stálo za to tribunu obnovit. Konstrukce střechy nebyla poškozená, vůbec jsme neuvažovaly o tom, že bychom ji odstranily. Betonové konstrukce se upravily tak, aby odpovídaly novým dispozicím. U střechy jsme vyměňovaly krytinu – plech, nosnou ocelovou konstrukci jsme opatřily také dalším zavětrováním, protože jsme do ní vkládaly schodiště. Betonové nosné rámy tribuny zůstaly zachovány, mezi nimi jsou nové stropy – některé části betonů byly vyřezány pro nová schodiště.
B. Š.: Konstrukčně je stavba skvěle vyřešena, stačilo ji jen přistavět. Rozhodně jsme nechtěly ztratit identitu a historii místa, která je v tomto případě silná. Kapacitu tribuny jsme proto plánovaly s touto úvahou. Očistily jsme ji od přístavků a znovu přistavěly v prvním i druhém podlaží, vstupy jsme zvýraznily barvami. Původně jsme měly v návrhu přístavbu ve formě lehké vestavěné stavby s pláštěm z polykarbonátu, který měl vlny širší, než je běžný standard. Polykarbonát s velkými vlnami však zůstal v realizaci jen v prostoru společné chodby. U protilehlé fasády jsme přidaly objem široký zhruba dva metry jako protiváhu střechy. Rozšíření stavby jsme potřebovaly pro šatny a zázemí. Samotnou přístavbou se o něco zmenšilo hlediště.
V průběhu projekčních prací byla lehká polykarbonátová krabička vestavby ve 2. NP projektantem nahrazena za zděnou omítanou hmotu s polykarbonátovou chodbou. Začalo to nenápadně, ale tušila jsem, že k tomu dojde. Projekční a zároveň realizační firma zpočátku navrhla nahradit lehkou konstrukci vestavby za vyzdívanou, s tím, že opláštění polykarbonátem zůstane. Nakonec ani opláštení nezůstalo. Myslím, že to stavbě příliš neuškodilo.
P. G.: V původní podobě byl návrh více konceptuální. Více lo-tech, kde by zůstala pevná část s lehkou krabičkou nahoře.
B. Š.: Polykarbonát v provedení s velkou vlnou u nás zatím není úplně běžný, bylo těžké najít dodavatele. Standardní je klasická malá vlna.
Když jste o materiálech mluvily se stavebníkem, nebál se jich?
B. Š.: Ne, daleko více jsme spolu hovořili o provozních záležitostech. Důležité bylo tribunu doplnit tak, aby byl provoz dobře čitelný a zároveň to bylo výtvarně zajímavé. Červená schodiště vedou na tribunu, modrá z interiéru do druhého patra. Stávající stavba byla cenná a pěkná, dodaly jsme jí barevnost a dynamiku. U schodiště jsme použily vlnitý plech. U tribuny jsou na původních betonových konstrukcích nové sedačky. Zredukovaly jsme počet řad na devět, takže teď je tam míst méně, celkem 522. To stačí, na hřišti většinou probíhají tréninky a zápasy mladších žáků. Stavba se doufám stane zapamatovatelným znakem této části města.
Hana Vinšová
