Jihočeské město Slavonice se vydalo ve stopách Věry Čáslavské a proslavilo se až v Mexiku. Revitalizace tamního Spolkového domu získala v mezinárodní architektonické soutěži CEMEX Building Award 2016 zvláštní cenu v kategorii Social Value a třetí místo v kategorii Collective Space. Projekt Spolkového domu ve Slavonicích byl do finále prestižní soutěže, kterou už po 25. vyhlásila mexická nadnárodní společnost CEMEX, vybrán v kategorii společenských staveb spolu s centry Viva La Guácima Park v Kostarice, Kamadhenu Yoga Center v Kolumbii, Platinum Club v Egyptě, CKK Jordanki v Polsku a Museo Internacional del Barroco v Mexiku.
„Každá mezinárodní soutěž přináší čerstvý vítr. Porovnání s prací zahraničních kolegů otevírá nové pohledy a inspiruje. Mne osobně pak výborná architektura ponouká k chuti do nové práce,“ uvádí Ing. arch. Štěpán Valouch z Architektonického atelieru OV-A (Opočenský Valouch Architekti) ve Slavonicích, který revitalizaci Spolkového domu osobně prezentoval na finále CEMEX Building Award 2016 v Mexiku.
Od Přemysla Otakara II. k nízkoenergetickému domu
S historií Spolkového domu ve Slavonicích úzce souvisí historie samotného jihočeského města v česko-rakouském pohraničí. Už za krále Přemysla Otakara II. v roce 1278 bylo opevněno mohutnými hradbami s příkopem, a právě zbytků hradebních zdí využili stavebníci v roce 1932 jako přirozeného základu Spolkového domu. Hradba byla objevena při rekonstrukci v létě 2012 a její základy probíhají v hloubce 5 metrů pod celou podélnou severní stěnou Spolkového domu.
Spolek sdružující místní německé spolky (sportovní, divadelní, pěvecký, karetní a další) pod zastřešujícím názvem „Spolek německý dům“ byl založen v roce 1931, kdy sílilo proněmecké hnutí v česko-rakouském pohraničí. Dům vznikl jako společenské zázemí – sál za hospodou a byl postaven a otevřen v roce 1932.
Pohnuté události v poválečném období se pochopitelně odrážely i v dění ve Spolkovém domě – majetek spolku byl převeden do vlastnictví města a dům byl svědkem jak lidových soudů nad sedláky, tak se zde tančilo na plesech a konala se tu divadelní představení. Výsledkem plánů na modernizaci v 80. letech, kdy dům fungoval už jen jako kino, byly četné přístavby chodeb a schodišť, stupňovité hlediště v hlavním sále, nicméně stavba zůstala nedokončena a zavřený dům postupně chátral.
Až počátkem nového tisíciletí začal dům ožívat, ale nebylo to snadné. V roce 2005 přešlo chátrající kino za 2 miliony korun do vlastnictví Slavonické renesanční společnosti. O rok později byla založena nová organizace – obecně prospěšná společnost, která převzala dům a postupně začaly práce na architektonické studii a následně na projektu přestavby. V roce 2009 byla architektonická studie oceněna Hlávkovou nadací a v červnu 2013 byl projekt vybrán na světový festival architektury do Londýna. Přestavba byla zahájena v červnu 2012 a po rozsáhlém bourání byl v listopadu 2012 položen základní kámen, aby rok poté byl dům slavnostně otevřen veřejnosti. Revitalizace byla nominována i na mezinárodní cenu Mies Van Der Rohe 2015.
Obnova Spolkového domu se stala symbolem pro obnovu česko-německých vztahů. Nový Spolkový dům nabízí vzdělávací, kulturní a sociální programy a služby pro turisty. Dům je otevřeným prostorem pro aktivity místních i přespolních spolků – neziskových organizací.
Nový život i přiznané vrásky
Hlavním cílem pro architekty bylo spojit staré s novým, vytvořit současnou budovu uvnitř historické. Volba použitého materiálu byla logická: od prvního náčrtu bylo jasné, že pouze beton poskytne požadované parametry.
Autorem přestavby je Architektonický atelier OV-A (Opočenský Valouch Architekti). Objekt se nachází v památkové zóně, proto bylo nutné ponechat stávající obvodové zdivo. Během rekonstrukce se architekti rozhodli odstranit všechny přístavby z 80. let a obnovit původní půdorys Spolkového domu s tím, že byl navýšen o jedno patro, aby dokumentoval sebevědomí nového městského domu. Budova se tak stala jednou z dominantních institucí na obvodu Slavonic (škola, šatlava – dnešní muzeum).
„Spolkový dům ve Slavonicích je specifický svou pohnutou historií. Režimy a atmosféra města a společnosti 30. a 80. let se otiskly do podoby domu. Fasáda se starým a novým zdivem proměnu zobrazuje, stává se současným sgrafitem. Jedinečná je odvaha klientů, Slavonické renesanční o.p.s., neziskovky, která do Slavonic přináší smíření, odvahu a novou energii,“ uvádí Ing. arch. Štěpán Valouch.
Původní obvodová zeď zůstala jako jakási skořápka, ale vnitřní betonové jádro je zcela nové. Dalo by se říci, že uvnitř budovy pulsuje nový život, ale zvenčí dům přiznává stařecky dojemné vrásky. Betonový blok rozděluje objekt na dvě poloviny, živější a klidnější část.
Rušnější polovina s občerstvovacím vybavením je otevřena do ulice a nádvoří a je přístupná široké veřejnosti, s kavárnou, lobby a křesly kolem krbu. Klidná polovina zahrnující víceúčelový sál a studovny je určena pro účastníky pořádaných akcí. V centrálním servisním bloku, který odděluje obě poloviny, najdou návštěvníci výtah, WC, jsou tu skladovací prostory a zázemí pro ozvučení.
Strojní zařízení se nachází v podkroví, kde je místo pro další aktivity, jako je třeba zkušebna pro kapely. Vnitřní nádvoří je vybaveno stupňovitým hledištěm pro přednášky nebo venkovní divadelní představení a bylinkovou zahrádkou. Najdete tu i vodní laboratoř Čestmíra Sušky, hravou skulpturu s chrličem.
Betonové srdce je páteří stavby
Konstrukční řešení Spolkového domu vychází z dispozice. Centrální betonový blok a betonové stropy zpevňují celou stavbu. Konstrukce střechy funguje také jako prostorový nosník, ze kterého visí strop nad halou a strop kanceláří a galerie. Betonová střecha akusticky tlumí technologie pod střechou. Betonová zeď v sále pak byla odlita do strukturovaného bednění a láme akustické vlny.
Nové monolitické konstrukce jsou z vnitřní strany vetknuty do původního obvodového zdiva. Společnost CEMEX dodala na stavbu celkem 320 m3 betonu. Zesilující monolitické sloupy spřažené s monolitickou střechou tvoří hlavní část nosné konstrukce. Stropy dvou pater jsou pomocí táhel zavěšeny do střešní konstrukce. Monolitická sedlová střecha si vyžádala na míru vytvořenou recepturu betonu a speciální bednění. Celkové ztužení objektu zajišťuje rovněž dovnitř vložené betonové jádro, které obsahuje sociální zázemí a výtah. Stěny tohoto jádra jsou ponechány pohledové s otištěným velmi výrazným reliéfem dřevěných latí s texturou dřeva. Pro tuto stavbu odborníci z CEMEXu navrhli a odzkoušeli pohledový beton C25/30 XC1, který dodaly betonárny v Dačicích a v Jihlavě. Kromě toho CEMEX na stavbu dodal cementový samonivelační potěr CemLevel v pevnosti 20 MPa.
Dům splňuje požadavky na nízkoenergetickou stavbu. Jsou zde použity obnovitelné zdroje energie: sluneční energie, rekuperace tepla a krb na dřevo. Všechny zdroje tepla jsou připojeny k centrální akumulační nádrži, která zajišťuje vytápění domu dle potřeby. Dům je zateplený na vnitřní straně, venkovní fasáda přiznává historii domu. Mezi tepelnou izolací a zdí tak dochází ke kondenzaci vodních par, ty jsou absorbovány do zdi, která vysychá během letní sezóny. Vnější nátěr někdy opadává v důsledku pronikání vodních par. Izolace budovy z vnitřku fasády podstatně snižuje náklady na vytápění a udržuje optimální vnitřní atmosféru. Vnitřní izolace je obložena dřevěnými latěmi, které pohlcují zvukové vlny, stejně jako strukturovaný beton.
Vnější fasáda má pouze silikonovou vrstvu tak, aby mohla dýchat v průběhu roku. Bílá barva decentně odhaluje všechny příběhy, ať už ve formě přidaných cihel a opravených spár nebo v podobě nových otvorů, které byly proraženy v rámci nového řešení interiéru. Vnitřní dělicí stěny budovy jsou odlity z betonu jako kontrast k tradičnímu zdivu. Zároveň architekti nechali do pohledového betonu otisknout kresbu modřínového bednění. Tento prvek pak najde odezvu v dřevěném obložení obvodových stěn.
| Další finalisté v kategorii společenských staveb |
 Viva La Guácima Park, Alajuela, Kostarika. Multifunkční sportovně-zábavné a společenské centrum ve Střední Americe se rozkládá na 300 000 m² bývalého autodromu. Kombinuje v sobě tři role – divadelní a koncertní sál pro 16 000 diváků se špičkovými akustickými parametry, výstavní halu pro veletrhy a originální venkovní dráhu pro automobilové, běžecké a cyklistické závody. |
 Kamadhenu Yoga Center, Subachoque, Kolumbie. Centrum poskytuje zázemí především vyznavačům jógy a dalších podobných disciplín. Materiály použité při stavbě, zejména beton, dřevo, kámen a sklo, jsou ve vzájemné rovnováze. Dřevo navozuje teplo, beton bytelnost a pevnost, kámen spojení se zemí a sklo dodává světlo. |
 Platinum Club, Káhira, Egypt. Byl vybudován jako špičkové centrum, které může hostit nejprestižnější sportovní a společenské události v egyptské Káhiře. |
 CKK Jordanki, Toruń, Polsko. Kulturní a kongresové centrum CKK Jordanki ze světlého betonu budí dojem skály zapuštěné do zeleně okolního parku. Přerušení v betonovém plášti, skrz které jsou vidět cihelné červené plochy, jsou odkazem na fasády historického města, dědictví UNESCO. |
 Museo Internacional del Barroco, Cholula, Mexiko. Muzeum barokního umění v městečku Puebla de Zaragoza disponuje plochou 18 149 m². Dvoupodlažní stavba z bílého betonu je nápadná už svými zakřivenými a stočenými tvary působícími na pohled velmi lehce a vzdušně. |
kor
