Když staré budovy doslouží, jsou buď zbourány, aby ustoupily novým, nebo rekonstruovány pro stávající nebo novou funkci. Obilné silo v komplexu bývalého parního mlýna v Řevničově dostalo druhou šanci a získalo život, o jakém se mu ani nesnilo.
Koncepcí a proporcemi je budova sýpky obecně vhodná pro zajímavou a netypickou rekonstrukci. Tak to viděl i majitel Petr Wimmer a po zvážení více možností se rozhodl pro citlivou a svěží úpravu stavby na loftový byt. Ač jsou lofty dnes již často součástí nabídek nemovitostí, přece jen nejde o typ bydlení pro běžné zájemce, ale spíše pro ty, kdo hledají netradiční a zajímavě členitý objekt, jehož interiér současně poskytuje prostor pro tvůrčí nápady a kreativitu při zařizování.
|
ZÁKLADNÍ ÚDAJE O STAVBĚ |
|
Návrh a realizace: Ing. arch. Pavel Martinek, www.pavelmartinek.com |
Bonusem je industriální vzhled
Z toho vyplývá, že zmíněné silo je pro loftový byt zcela ideální. Sklad obilí neměl žádné složité konstrukční detaily ani stavební úpravy, zůstal tedy vzdušný, prosvětlený a velký prostor, jehož přidanou hodnotou je atmosféra a estetická kvalita. Čtrnáct metrů vysoká budova se čtvercovým půdorysem nabízí díky dominantnímu vertikálnímu rozměru bydlení „na patra“, bonusem je industriální vzhled budovy. To vše zaujme jen specifickou skupinu zájemců.
Prvotním záměrem investora bylo využití objektu pro své bydlení, případně pro vybudování sídla jeho vlastní reprezentativní kanceláře. Nakonec se rozhodl zrekonstruovat objekt na bydlení pro další prodej. Cílem projektu bylo proměnit budovu netradičních proporcí a funkce na nadstandardní místo k žití. Autorem rekonstrukce je Ing. arch. Pavel Martinek, který citlivě spojil historii se současností – vdechl celku moderní ráz a současně zachoval jeho atmosféru. Ponechal původní industriální prvky, které nyní doplňují velkorysé otevřené dispozice.
Hmota a ráz domu beze změn
Nejprve vytvořil architekt ve spolupráci s investorem pouze prvotní návrh, pak propracovali nejdůležitější detaily a připravili koordinaci jednotlivých profesí. Konkrétní práce probíhaly pod autorským dozorem. Přestavba sila trvala dva roky, práce pokračovaly podle aktuálních možností majitele. V současnosti je objekt dokončen do úrovně základních povrchových úprav. Vybavení – osvětlení, kuchyně, sklo příčky v přízemí, a také dopracování detailů, bude realizováno podle požadavků budoucího majitele.
Hmotu samostatně stojícího objektu tvoří čtyřpodlažní kvádr se zakřivenou střechou. Objekt je nepodsklepený. Zachován byl původní půdorys stavby, celková zastavěná plocha je 45,36 m², podlahová plocha 117 m². Dispozice domu jsou navrženy pro čtyřčlennou rodinu.
Do budovy se vstupuje zádveřím z východní strany, vchod je orientován k vnitřnímu dvoru komplexu budov, jehož je bývalé silo součástí. Vnitřní prostor je rozčleněn dodatečně vloženými stropy na čtyři nad sebou situované místnosti. Nosný kříž sýpky dělí každé podlaží na čtyři menší úseky, pouze přízemí a nejvyšší podlaží nejsou rozdělené vnitřními stěnami a fungují proto celé jako jeden prostor. Vyřezáním otvorů ve zdech došlo k různému propojení jednotlivých místností a zvětšení jejich využitelné plochy. Jednotlivá podlaží spojuje točité schodiště, část z něj byla původní součástí sýpky a zůstala proto zachována.
V prostoru 1. NP se nachází vedle zádveří vstupní hala, zhruba jednu čtvrtinu celkové výměry zabírá schodišťový prostor. Schodiště spojuje 1. NP až 4. NP, z jednotlivých podest ve 2. NP až 4. NP lze vstoupit do obytných místností v patrech. Nižší podlaží mají denní charakter, nejvyšší patro v podkroví je ideální pro vybudování pobytové ložnice. V příslušenství bytu samozřejmě nechybí kuchyně, koupelna a samostatné WC.
Pečlivost se vyplatí
Povaha stavby a její stav vyžadovaly zásadní stavební úpravy tak, aby vyhovovala ve všech směrech současným standardům bydlení. Těžištěm návrhu stavebních prací bylo odstranění svrchních částí obvodové konstrukce a její následné zateplení, odstraněny byly i původní vnitřní povrchy stěn. Ty byly buď opatřeny novými omítkami, nebo obloženy dlaždicemi. V obvodovém plášti byly vyřezány další otvory pro osazení oken. Zateplovacím materiálem je polystyren, v soklové části extrudovaný polystyren, povrch fasády je opatřen stěrkovou omítkou. Stávající střešní konstrukce byla odstraněna a nahrazena novou. Tvoří ji zakřivené vazníky s prkenným záklopem, je opatřena tepelnou izolací a povlakovou krytinou.
Velká pozornost byla během rekonstrukce věnována statice objektu. Obvodové stěny silné pouhých 15 cm byly totiž ve špatném technickém stavu a v průběhu stavebních prací se rozpadaly, poslední podlaží bylo dokonce nutné vyzdít znovu.
Povrch pohledového betonu uvnitř stavby navíc poškozovalo dodatečné vyřezávání otvorů do pláště domu a do vnitřního nosného kříže spolu s dalšími řemeslnými pracemi do té míry, že bylo nakonec nezbytné jej vyspravit a poté opatřit bílým nátěrem. Určitou komplikací byl při zateplování značně nerovný povrch stěn, bylo nutné jej vyhladit, což si vyžádalo velkou řemeslnou zručnost a pečlivost. V interiéru pak bylo důležité dobře rozvrhnout instalace rozvodů. Jejich vertikální trasy jsou vedeny pohledově a podtrhují tak průmyslový ráz objektu, pouze v kuchyni a v koupelně jsou z praktických důvodů ukryty za předstěnou. Pro zachování abstraktního výrazu vertikálního tubusu byla v líci zateplené fasády zvolena volná kompozice oken.
|
ÚSPĚCH V KONVERZI SLOŽITÝCH INDUSTRIÁLNÍCH OBJEKTŮ K typologicky nejobtížněji využitelným industriálním objektům patři bezesporu objekty sil. Přesto existuje v naší republice řada úspěšných konverzí i takovýchto obtížně využitelných industriálních objektů. Ke známějším příkladům patří například 78 let staré silo původně sloužící k uskladnění obilí v Olomouci, na kterém navrhla architektka Zlamalová pětipatrovou nástavbu s kancelářemi v rozsahu zhruba 1000 m2, dokončenou v roce 2014 s názvem Silo Tower. Druhým, rovněž olomouckým, příkladem z roku 2007 je rodinný dům manželů Králíkových na silu. Stavba se vznáší nad městem, a kdyby to byl panelák, měl by dvanáct pater. Je to však rodinný dům, s obytnou plochou 320 m2, autorů Ing. arch. Tomáše Pejpeka a Ing. arch. Szymona Rozwałky s výtahem, který musí překonat téměř tři desítky metrů. Obě tyto stavby – Silo Tower i rodinný dům, mají jedno společné – místo základové desky stojí totiž na vysokém silu. Jiným úkolem, myslím ne tak známým, je příklad konverze obilného sila, se kterým se potýkali stavebníci v Řevničově. Konverze sila dle projektu Ing. arch. Pavla Martinka, která řešila využití celého objektu sila pro loftové bydlení, byla dokončena v roce 2014. Ve srovnání s uvedenými příklady konverzí lze velice těžce přijmout argumenty některých majitelů industriálních objektů, pracovníků stavebních úřadů a mnohdy i veřejnosti, že nebylo možno nalézt vhodné využití konkrétních industriálních objektů, například etážových objektů textilek, a proto je bylo nutno zbourat. Taková rozhodnutí potěší snad jedině majitele pozemků v současných lukrativních městských lokalitách, kam se původně na okrajích stavěné továrny vlivem rozvoje měst dostaly. Města však přijdou o svou historickou paměť a jejich obyvatelé o možný unikátní a nezaměnitelný městský prostor.
Ing. Svatopluk Zídek |
Bydlení s přidanou hodnotou
Ač je budova neobvyklého tvaru a některá podlaží slouží jako jedna místnost, splňuje loft požadavky na současné moderní bydlení a poskytne svým obyvatelům dostatek prostoru i soukromí. Podkrovní podlaží, kde je předběžně navržena ložnice, disponuje velkými prosklenými plochami ve fasádě a je proto ideální i pro případné zřízení ateliéru, pracovny či luxusní společenské místnosti.
DANA D. DAŇKOVÁ
foto Ondřej Pokorný, Petr Wimmer
