Na začátku letošního roku se začali stěhovat první nájemci do nově otevřeného paláce Florentinum, který nahradil budovy bývalého Rudého práva a tiskárny ve vnitrobloku. Autorem stavby je ateliér Cigler Marani Architects. Budova získala certifikaci LEED Platinum (jako druhá budova v ČR) a byla oceněna jako nejlepší kancelářský developerský projekt v regionu střední a východní Evropy (Central & Eastern European Real Estate Quality Awards – CEEQA).
Architektonická koncepce
Záměrem bylo vytvořit administrativní budovu s podzemním parkováním a obchodními jednotkami, která by umožňovala vytvoření nového průchodu mezi ulicemi Na Poříčí a Na Florenci. Hmota nového paláce je pojednána tak, aby nerušivě nahradila stávající administrativní budovu E bývalé Typografie z předlistopadové éry a citlivě spolu s navrhovaným náměstím vrostla do vnitrobloku bývalé tiskárny.
Objekt tvoří osmi- a sedmipodlažní hmoty, které jsou ve východní a západní části propojeny organicky tvarovanými „věžemi“ s žebry (zde je devět pater). Podlaží v parteru přecházejí do navržené zeleně a sadových úprav v obnovené historické Desfourské zahradě ve vnitrobloku. Ta je vybudovaná na místě původních garáží bývalé Typografie a je přímo propojena s nově vytvořeným vnitroblokovým náměstím, tzv. piazzou. Piazza slouží zejména nájemcům a návštěvníkům objektu, ale díky volnému přístupu poslouží i jako veřejná odpočinková zóna.
Do vnitroblokového náměstí je zaústěn hlavní vstup do areálu v ose jižní fasády z ulice Na Florenci. Vede z něho i průchod do pasáže nově propojující ulice Na Poříčí a Na Florenci, o jejíž stavbě vyšel článek v Materiálech pro stavbu 4/2014. Vnitroblok je tedy veřejný městský prostor, který v parteru umožňuje mix kancelářských ploch s kavárnami, restauracemi a doplňkovými obchodními funkcemi. Druhé až deváté nadzemní podlaží jsou věnována pouze administrativní funkci. Nad posledním podlažím jsou na střechách umístěny nezbytné technologie vizuálně kryté zástěnami. Vstup do jednotlivých kancelářských křídel objektu vede přes zmíněné otevřené náměstí, z něhož jsou navrženy vstupy do tří hlavních a jedné podružné recepce. Hlavní vstupní recepce jsou dvoupatrové. Z důvodu kontroly pohybu osob jsou výtahy z garáží řešeny jako přestupní v hlavních recepcích. Parkovací kapacity jsou soustředěny do tří podzemních podlaží, která jsou přístupná rampou z ulice Na Florenci v rámci východní části uliční fasády. V podzemí se soustřeďuje veškeré parkování potřebné pro funkce centra, včetně rekonstruované budovy A (historická budova Na Poříčí č. p. 1048). Zásobování obchodů probíhá rovněž přes podzemní podlaží centra. V podzemí objektu jsou rovněž umístěna veškerá technická zařízení budovy (strojovny VZT, chlazení, stabilního hasicího zařízení a DA) a omezená kapacita skladovacích prostor pro nájemce.
Fasády jsou řešeny modulovou fasádní konstrukcí s předsazeným sklobetonovým obkladem světlé barvy v typových podlažích a tmavé barvy v parteru. Fasádní obklad nejvyšších ustupujících podlaží je vyroben z alucobondu černé barvy. Moduly pevného zasklení jsou doplněny o otvíravé moduly umožňující nájemcům přirozené větrání. Všechny fasádní moduly jsou vybaveny vnitřním stíněním, které umožňuje individuálně nastavit světelnou pohodu v interiéru. Fasády vystavené přímému slunečnímu svitu jsou navíc vybaveny vnějším stíněním – roletami.
Konstrukční řešení
Objekt je založen na základové desce tloušťky 500–600 mm podepřené pilotami těsně nad hladinou podzemní vody (cca 300 mm nad hladinou). Hlava pilot je umístěna na spodní hranu základové desky, podkladní betony nejdou přes hlavy pilot. Základová deska je dobetonována na podkladní betony přes separaci, která zajistí částečnou eliminaci vynucených přetvoření.
Obvodové stěny spodní stavby 3.–1. PP jsou navrženy ve větší dimenzi, až tl. 450 mm z vodonepropustného betonu. Tato dimenze je zvolena, protože podél obvodu spodní stavby je ve větší míře v krajním modulu kvůli umístění technologických zařízení vynechána stropní deska nad 3. PP. Spodní stavba je navržena jako jeden dilatační celek a není chráněná izolacemi (bílá vana).
Horní stavba je navržena jako železobetonový monolitický skelet se stropními deskami lokálně podepřenými sloupy a liniově podepřený stěnami. Prostorové ztužení objektu je zajištěno vertikálními komunikačními jádry pro schodiště, výtahy, šachty a obvodovými stěnami. Objekt je v nadzemní části členěn do čtyř dilatačních úseků.
Desky nad sloupy a jádry jsou posíleny hlavicemi, po obvodu pak zesílenou obrubou. Na dilataci je konstrukce desek řešena zesíleným trámem s ozubem. V místech, kde jsou prostupy u technologických jader a rozhoduje lokální únosnost, jsou desky posíleny trámem nad nebo pod deskou.
V nadzemních částech jsou vyzdívky skeletu z tepelněizolačního zdiva z liaporu tl. 365 mm zděného na tepelněizolační maltu. V místě skeletu je z vnějšku přidána 10cm izolace z EPS. Vnitřní povrch tvoří broušené sádrové omítky.
Sousední budovy jsou v podzemí separovány tepelnou izolací a v nadzemí dilatovány mezerou 50 mm.
Ocelová konstrukce nástaveb 8. a 9. NP (východní a západní hrb)
Nosnou konstrukci nejvyšších podlaží „hrbů“ tvoří dvoupodlažní svařovaný ocelový rám s osovou roztečí rámů 2,70 m. Ocelové rámy jsou kotveny z části k předem zabetonovaným ocelovým plotnám ve stropní desce nad 7. NP a z části k dodatečně kotveným patním plechům přes chemické lepené kotvy (např. systém WH KOTE POXY).
Stropní a střešní tabule (8. a 9. NP) jsou navrženy jako plechobetonové desky. Vikam plechy Tr60/235*1,0 jsou umístěny mezi stropnice a nosníky hlavního rámu na rozpon 2,70 m. Plech střechy je zabetonován 150 mm nad vlnu betonem, celková tloušťka stropní desky je 210 mm. Plech stropní desky nad 8. NP je zabetonován 100 mm nad vlnu betonem, lokálně 150 mm nad vlnu, celková tloušťka stropní desky je 160 mm, resp. 210 mm.
Vikam plechy jsou uloženy a přikotveny na ocelové nosníky přes nastřelovací hřeby Hilti X-ENP. Plechy jsou stykovány přes vlnu a jsou vzájemně spojeny samořeznými šrouby v celé linii napojení. Výztuž plechobetonové desky je napojena na železobetonové monolitické konstrukce jader v 8.–9. NP. Vikam plechy jsou zabetonovány betonem C16/20 XC1. Napojení plechobetonové desky stropu a střechy na svislé železobetonové konstrukce 8.–9. NP zajišťuje tuhost konstrukce a eliminuje velikost vodorovných deformací. Při provádění bylo nutné věnovat zvýšenou pozornost propojení plechobetonové desky s ocelovou konstrukcí a monolitickými jádry.
V úrovni stropní konstrukce nad 8. NP je z dispozičních důvodů část stropnic přerušena. Stropnice jsou uloženy na podélné průvlaky HE260B a HE240M+2xP20. Průvlaky jsou podepřeny ocelovými sloupy nebo jsou uloženy a zabetonovány do železobetonových monolitických jader. Prostorovou tuhost ocelové konstrukce zajišťuje tuhá stropní deska, tuhost rámu a železobetonové monolitické konstrukce.
Ocelová konstrukce je v souladu s ČSN EN ISO 12944-2: Klasifikace vnějšího prostředí zařazena do stupně korozní agresivity C1 – velmi nízká.
Fasádní plášť
Fasádu tvoří modulová konstrukce s předsazeným obkladem. Velikost fasádních modulů je na šířku 2,7 m a na výšku celého podlaží. Jednotlivé moduly jsou řešeny jako jednoduché fasádní dílce s 3D obkladem. V modulu je ve vnějším obkladu vytvořena kapsa pro vnější stínění a ve fasádním příčníku pro vnitřní stínění.
Obkladové prvky jsou proti rovině zasklení cca 400 mm předsazeny a jsou 500 až 540 mm široké. Obklad je vytvořen ze sklobetonu (Rieder) a tvoří ho samonosné 3D prvky s kotevními místy, které umožňují rektifikaci a případnou výměnu prvku. Vodorovné i svislé obklady vytvářejí pohledový rastr přibližně čtvercového charakteru. V nejvyšším patře je tento prvek uzavřen vloženým hliníkovým víkem v barvě fasády, zespodu pak zapuštěným víkem z tahokovu s malým okem. Nejvyšší patra jsou opatřena 3D obkladem z kompozitního materiálu (bond) v černé barvě.
Velikost fasádních modulů východní a západní věže, tzv. hrbů, a výška vodorovného pásu navazuje na konstrukci fasády hlavního objemu budovy. Svislé obklady jsou tvořeny pohledovým U-profilem a jsou řešeny jako složený prvek z hliníkových profilů. I tyto prvky lze rektifikovat, případně vyměnit. Treláž pro popínavé rostliny je rozdělena po jednotlivých patrech a je vždy součástí předsazeného U-profilu. Rohové části jsou řešeny zdvojenými profily s ohledem na návaznost na svislou fasádu. Napojení objektu věže na hlavní objem budovy je pomocí teras, jejichž součástí je i celoskleněné zábradlí.
Nejvyšší patro je řešeno pomocí obloukových modulů s ohýbaným izolačním sklem. Sloupky fasádních modulů jsou skruženy do požadovaného tvaru. Tento systém byl vyvinut dodavatelem fasádního systému, firmou Sipral, a. s. Pro osazení těchto obloukových modulů bylo potřeba zajistit i potřebnou zvedací techniku a speciální vahadla.
Průhledné části jsou tvořeny izolačními skly s nízkoemisivním (low-E) pokovením s plynovou výplní z argonu. Součinitel prostupu tepla zasklení je ve svislé poloze Ug = 1,0 W/m2K.
Vnitřní příčky
Vnitřní příčky jsou navrženy v několika variantách: sádrokartonové příčky, příčky vyzděné z tvárnic z lehčeného betonu (Liapor), skleněné příčky (systémové – v budově byly použity příčky Likos, Linstram, Vitra a Farrao).
V podzemních podlažích a částečně v přízemí jsou příčky zhotovené z tvárnic z lehčeného betonu v pohledové kvalitě. V nadzemních podlažích je pak dělení prostoru řešeno pomocí SDK příček a příček prosklených.
Koncepce vytápění, chlazení a větrání
Výměna vzduchu, jeho ohřev, chlazení, úpravu vlhkosti a filtraci vzduchu pro kancelářské prostory zajišťují centrální VZT jednotky s rekuperací. Jednotky jsou dále vybaveny cirkulační komorou pro možnost snižování objemového průtoku čerstvého vzduchu při venkovních teplotách pod 0 °C a nad 26 °C až na 50 % ve smyslu NV č. 361 Sb. VZT jednotky jsou umístěny ve strojovnách v úrovni 3. a 2. PP.
Teplota v kancelářských prostorech je v zimě udržována podlahovými konvektory umístěnými v podlaze u fasády, v létě pomocí indukčních jednotek – chladicích trámů umístěných v podhledech. Přes indukční jednotky je do prostoru kanceláří také přiváděn čerstvý vzduch. Podlahové konvektory jsou pasivní (bez ventilátoru). Odvodní vzduch je odváděn do podhledu přes kazety z děrovaného plechu, osazené v rozebíratelných částech podhledu; celý prostor podhledu je pak odsáván v jednom místě potrubím zpět do VZT jednotky pro využití odpadního tepla.
VZT jednotky nasávají čerstvý vzduch ze stavebních čerstvovzdušných kanálů. Vzduch je do horizontální části stavebního kanálu nasáván přes protidešťovou žaluzii a společný tlumič hluku (kulisy osazené ve stavební konstrukci). Výfuk odpadního vzduchu je nad střechu objektu. Odpadní vzduch z VZT jednotek č. 3AB a 4AB je vyfukován do prostoru garáží jako náhrada za vzduch odsávaný. V zimním období je omezována účinnost rekuperace tak, aby teplota v garáži neklesla pod 5 °C. Ohřívače pro tento stav jsou dimenzovány.
Vzduch je v případě potřeby ohříván kaskádním řízením – rekuperátor – vodní ohřívač. V případě požadavku na ohřev je využito nejprve zpětné teplo předávané v rotačním rekuperátoru plynulým řízením otáček a poté v případě potřeby je vzduch dohříván ve vodním ohřívači plynulým řízením ventilu ohřívače. Obdobně kaskádovým řízením je vzduch chlazen v létě (rekuperátor, chladič).
Pro regulaci teploty na nastavené parametry slouží regulátory IRC, které jsou součástí centrálního řídicího systému a jsou napojeny na dispečink. Navržené regulátory jsou 4zónové, tj. obslouží čtyři samostatné místnosti. Řešení je volně rozšiřovatelné. Definitivní uspořádání a počet regulátorů se řídí klientskými požadavky. Je uvažován jeden okruh na modul 8×8 m.
VZT jednotky kanceláří jsou připraveny na doplnění systému odvlhčování. Vzduch je podchlazen v chladiči (chladiče na tento stav jsou dimenzovány) a následně dohřát na 15 °C. Následně přívodní vzduch prochází motorem ventilátoru, jehož tepelné zisky způsobí dohřev o cca 2 °C. Dále se předpokládá ohřátí o 1 °C v potrubní síti. Přívodní vzduch do indukčních jednotek se uvažuje 18 °C.
Otvíravá okna v kancelářích jsou vybavena okenním kontaktem, který při otevření okna přivře na minimum ventily indukčních jednotek a podlahových konvektorů. Na potrubí chlazení jsou umístěna čidla rosného bodu, která při hrozící kondenzaci na výměnících v IJ přivírají regulační ventily.
Po velkoprostorové kanceláři jsou rozmístěny prostorové termostaty, ovládající výkon IJ a podlahových konvektorů. Termostaty jsou bez stupnice s konkrétními °C, pouze s tlačítky + a –.
Obdobně jsou klimatizovány i zasedací prostory, liší se jen vyšší koncentrací osob a z toho vyplývající vyšší potřebou objemového průtoku čerstvého vzduchu. Zasedací místnosti jsou vybaveny třípolohovými regulátory konstantního průtoku. Nominální stav je zavřeno; tlačítkem na stěně v zasedačce lze na předem definovanou dobu pustit přívod vzduchu v redukovaném nebo plném množství. Po uplynutí naprogramované doby je přívod vzduchu uzavřen a je třeba ho znovu aktivovat – je to ochrana před nevypnutím při odchodu z místnosti.
Místnosti serverů jsou vybaveny přípravou potrubí pro celoroční chlazení o výkonu 3,5 kW kaž-dé odbočky nájemce (uvažováno 16 nájemců na podlaží). Zdrojem chlazené vody tohoto nezávislého systému jsou vzduchem chlazené jednotky s možností volného chlazení.
Systém je vyregulován na konstantní teplotu a vlhkost přiváděného vzduchu do větraného prostoru v závislosti na venkovní teplotě. Chod jednotky je řízen časovým programem nebo ručně obsluhou z řídicího počítače.
Koncepce zásobování vodou
Kromě standardního napojení na vodovodní řad je v objektu zároveň využívána dešťová voda ze studny. Tato voda zásobuje zavlažování Desfourské zahrady a piazzy. Při nedostatku srážek je nádrž doplňována na minimální hladinu ze studny a z vodovodního řadu. Rozvody ze studny, z dešťové nádrže a z veřejného vodovodu mezi sebou nejsou nikde propojeny.
Řešení střech
Projekt střechy se oproti původnímu projektu měnil, a to z ekonomických důvodů. Tzv. obrácené střechy, které navrhoval ateliér CMA, byly nahrazeny standardními.
V největším rozsahu byla použita následující skladba střechy: parozábrana, asfaltový pás ALV 4 Alutekt, spádová vrstva z klínů EPS 70S tl. 40–215 mm, EPS 100 S tl. 190 mm, skelné rouno 120 g/m2, hydroizolační fólie z PVC tl. 1,5 mm, textilie 300 g/m2, nenasákavá tepelná izolace XPS tl. 60 mm, separační textilie 300 g/m2, lámaný štěrk tl. 40–255 mm. Na budově bylo použito celkem 24 druhů skladeb střešního pláště, které navrhla a zrealizovala firma Brněnské izolace, spol. s r. o.
Požární bezpečnost
Objekt je, kromě níže uvedených prostor, komplexně chráněn sprinklerovým hasicím zařízením. Ve všech prostorách je zabezpečena minimální teplota +4 °C, proto jsou použity mokré potrubní soustavy (potrubní soustavy trvale naplněny vodou pod tlakem). V objektu je šest soustav, každá soustava je napojena na samostatný řídicí ventil. Pět soustav slouží pro ochranu podzemních podlaží (parkovací plochy, sklady a technické zázemí), jedna pro část 1. PP a nadzemní patra (obchodní a kancelářské prostory).
SHZ chrání podhledy, kde je výška dutiny více než 800 mm nebo je v nich překročeno povolené požární zatížení (instalace hořlavých materiálů a kabelů ve větším počtu než 15 ks na lávku).
Pro ochranu naftového hospodářství ve 3. a 2. PP je instalována mokrá soustava, doplněna pěnovým hasicím zařízením – je použita těžká pěna (čistá voda v kombinaci s pěnidlem AFFF). Systém sestává ze zdroje pěnového koncentrátu, dávkovacího zařízení a potrubního systému s instalovanými sprinklerovými hlavicemi.
Zkušenosti z výstavby
Stavba byla specifická v tom, že byla realizována metodou tzv. construction managementu (CM), tj. bez generálního dodavatele stavby. Výběrová řízení organizoval, řídil a vyhodnocoval stavební manažer ve spolupráci se zástupci investora. Stavební manažer po ukončených výběrových řízeních stavbu dále vedl a organizoval koordinaci a součinnost cca sta dodavatelů stavby. Stavební manažer zajišťoval funkci TDI a hlídal ekonomiku stavby. Budova Florentina byla největší stavba stavěná tímto způsobem v celé stavební historii ČR. To a také nedostatek zkušeností některých účastníků projektu znamenalo, že výstavba neprobíhala vždy tak hladce, jak by si všichni přáli. Komplikace přinesly i zásadní změny v projektu statiky budovy.
Velkým oříškem bylo řešení logistiky v Praze 1 pro takto rozsáhlou stavbu bez dostatečných skladových ploch.
Certifikace LEED
Celý projekt Florentina prošel certifikací LEED s hodnocením Gold s následným posunutím na stupeň Platinum. V celosvětovém měřítku patří Florentinum mezi TOP 7 % LEED certifikovaných budov.
Certifikace LEED je komplexním hodnocením. Svou roli v něm hrají celková koncepce objektu a ekologický přístup nejen při návrhu a výstavbě, použité materiály konstrukcí objektu i při jeho provozu. O celkově dobré hodnocení Florentina se zasloužily úspory ve spotřebě elektrické energie. V hodnoticí oblasti udržitelnost lokality projekt dosáhl 25 z 28 možných bodů, a to nejen díky své poloze v dosahu linek MHD a metra a služeb, ale zejména vytvořením zázemí pro alternativní dopravu uživatelů budovy instalací 85 chráněných stojanů na kola a zřízením převlékáren se sprchami pro cyklisty, osazením pěti dobíjecích stanic pro elektromobily (na dalších 20 je příprava) s celkovou kapacitou 20 vozidel za 8 hodin a řízeným odtokem zachycených dešťových vod spojených s jejich čištěním. Řídicí systém vnitřního osvětlení omezuje vznik světelného smogu v nočních hodinách. Projekt byl také pozitivně hodnocen za vytvoření vnitroblokového náměstí.
O nejvyšší hodnocení Florentina se zasloužily především úspory v hodnoticí oblasti úspory energií při provozu budovy, které činí 28 % ve srovnání s referenční budovou dle ASHRAE 90.1.2007. Pro dosažení této úspory byly během návrhu optimalizovány veškeré rozhodující systémy TZB a obálka budovy. Bylo použito výhradně osvětlení s technologií LED svítidel s průměrným měrným instalovaným příkonem 8 W/m2 s ovládáním pohybovými nebo prezenčními čidly. Byly minimalizovány tlakové ztráty vzduchovodů pro snížení energetické náročnosti dopravy větracího vzduchu, veškerá rozhodující čerpadla a ventilátory mají frekvenční měniče, chladicí soustava byla navržena s vysokým COP. Dílčí dosažené úspory energií proti referenční budově jsou: osvětlení 29 %, vytápění 54 %, chlazení 56 % a oběhová čerpadla 69 %.
Spotřeba veškerých systémů je samostatně měřena a umožňuje správě budovy i nájemcům zavést plný energetický management. Je vypracován plán měření a ověřování spotřeb energií, který bude po obsazení budovy kalibrován dle skutečných provozních schémat budovy a nájemních úseků a bude sloužit správě budovy k optimalizaci a kontrole spotřeb energií jednotlivých systémů.
V hodnoticí oblasti hospodaření s vodou dosáhl projekt nejvyššího možného počtu bodů, a zařadil se tak mezi TOP 9 % všech certifikovaných budov. Použitím koncových prvků ZTI s nízkým průtokem, využitím zachycené dešťové vody ke splachování tak ušetří ročně 7900 m3 pitné vody proti referenční budově.
Velmi dobrého hodnocení dosáhl projekt v hodnoticí oblasti použité materiály a jejich využití, 81 % stavebního odpadu bylo recyklováno, budova je vybavena prostorami pro třídění a recyklaci odpadu,
Výjimečného hodnocení Exceptional projekt dosáhl v hodnoticí oblasti kvalita vnitřního prostředí, kde získal 10 z 12 možných bodů a patří tak mezi TOP 8 % všech certifikovaných budov. Veškeré materiály, které byly použity pro vnitřní prostory jsou bez VOC, formaldehydů a dalších škodlivin. Celých 90 % plochy všech pracovišť má zajištěn výhled do okolí, regulace systémů VZT, CHL a ÚT zajišťuje tepelnou stabilitu pobytových prostor pro letní i zimní období v souladu s požadavky normy ASHRAE 55-2010.
Množství dodávaného větracího vzduchu do všech hustě obsazených prostor je řízeno v závislosti na obsahu CO2, dvoustupňová filtrace s odpovídajícími filtry zajišťuje dodávku vnitřního vzduchu bez prachových částic, během výstavby byl aplikován plán pro ochranu vnitřních prostor, vzduchovodů a VZT jednotek proti vniknutí prachu ze stavební činnosti.
Podle dosavadních zkušeností lze říci, že energeticky budova funguje výborně. Samozřejmě, vše se ještě postupně dolaďuje ve spolupráci s nájemci, kteří objekt postupně obsazují.
JAN ŠIMEK, ONDŘEJ MIKA
výkresy a foto archiv CIGLER MARANI ARCHITECTS, a. s. (1–3, 10–12, 15–18) a Pavel Opatřil (4–9, 13, 14, 19)
Ing. arch. Jan Šimek (*1976)
absolvoval Fakultu architektury ČVUT. Pracuje jako architekt v ateliéru CIGLER MARANI ARCHITECTS, a. s.
Ondřej Mika (*1975)
je redaktorem Materiálů pro stavbu.
