Pavilon na Výstavišti se otevírá do parku

Ateliér Papundekl architekti postavili na pražském Výstavišti v Holešovicích pavilon, který slouží jako zázemí parku. Na první pohled upoutá variabilním pláštěm ze sklolaminátu. Konstrukce stavby je montovaná z ocelových dílů, do ní byla vložena dřevostavba s velkorysým zasklením.

Dispozičně se pavilon skládá z prostoru výčepu otočeného směrem do Stromovky a bistra orientovaného na Výstaviště. Uprostřed se nachází zázemí pro personál a veřejné WC.

„Samotnému projektu předcházel náš návrh Koncepce servisních objektů v areálu Výstaviště. Vznikl tak princip modulární montované stavby, která je variabilní z hlediska celkových rozměrů a funkce. Základní modul konstrukce pavilonu tvoří ocelový rám, který je řazen za sebou v podélném směru zhruba po 2,65 metrech. Celková délka objektu se odvíjí od prostorových nároků obou gastro provozů, zázemí a krytých teras. To bylo investorem definováno,“ uvádí architekt Jan Bárta.

„Koncept pavilonu jsme tedy navrhli v těchto materiálech – beton/ocel/dřevo/laminát. Stavbu jsme založili lehce nad úrovní terénu na betonových patkách tak, abychom nepoškodili kořenový systém stromů. A do modulární, nezateplené ocelové konstrukce jsme vložili dřevostavbu, umožňující dosažení dobrých tepelně technických vlastností. Pro opláštění jsme zvolili průsvitné sklolaminátové panely. Jejich výrazná jantarová barva tvoří kontrast k šedým odstínům všech konstrukcí, stěn a vybavení pavilonu. Posuvně otočné panely fungují jako shrnovací plášť, do kterého je možné celou stavbu uzavřít. Materiál opláštění tvoří za různých klimatických podmínek různorodou hru světla. V nočních hodinách pak slouží jako orientační bod pro návštěvníky,“ dodává Jan Bárta.

Variabilita pláště umožňuje různou míru využití a otevřenosti pavilonu vůči okolí za různých povětrnostních a světelných podmínek. Součástí návrhu bylo také řešení okolí. Návrhem brány v oplocení areálu a navazujících zpevněných ploch autoři obnovili osu Stromovka – Výstaviště, k níž se pavilon přimyká a stává se tak svorníkem dodnes oddělených parků.

Strategické umístění

Projekt včetně provozního řešení a gastro zařízení vznikal ve spolupráci s investorem, kterým bylo pražské Výstaviště, nikoli s konkrétním provozovatelem, který je v nájmu. Objekt je koncipován tak, že tam může být v budoucnu třeba i někdo jiný. Původní představa a zadání vycházely ze strategického umístění pavilonu, který má fungovat jako svorník obou doposud oddělených území. Podle zadání se mělo jednat o dva různé provozy s jedním sdíleným zázemím uprostřed. Zatímco západní strana s větším posezením měla nabízet zejména výčep, druhá strana orientovaná na Výstaviště a Bruselskou cestu pak měla fungovat jako rychlý bufet.

Vložená dřevostavba

„Pro systém vložené dřevostavby jsme se rozhodli především proto, abychom vyřešili zateplení pavilonu v kombinaci s variabilním opláštěním. Zateplení zevnitř ocelové konstrukce nám pomohlo vyhnout se problematickým detailům a případné kondenzaci uvnitř nosné konstrukce. Nezateplená ocelová konstrukce nám pak umožnila bez problému tepelných mostů vynést celý relativně složitý systém posuvně otočných panelů fasády. Dřevostavbu tvoří dřevěné hranoly 100 x 50 mm a izolace z minerální vaty. Z obou stran je opláštěna překližkou. Celá skladba z exteriéru je tedy: překližka-difuzní folie-dřevěný hranol a desky z minerální vaty-parotěsná zábrana-překližka,“ upřesňuje architekt Bárta.

Autoři: Jan Bárta, Šimon Bierhanzl, Marek Fischer, Jan Svoboda – www.papundekl.cz

-vis-
Foto: Alex Shoots Buildings