Polyfunkční dům Telegraph v Olomouci vznikl přestavbou industriálního objektu na výrobu telefonů a telegrafů ze začátku 20. století. Záměrem investora bylo rozsvítit nevyužívaný spící objekt a udělat z něj živoucí místo. Nová náplň domu sestává z výstavního prostoru (galerie) v přízemí, coworku v druhém podlaží a kavárny s venkovním atriem, s kinem a ateliérem hostujícího umělce ve třetím podlaží. Na střeše původní skeletové stavby přibyla nástavba bytu milovníka umění se střešní terasou.
Stavebně jde o celkovou rekonstrukci jednoho objektu včetně malého nádvoří a předprostoru na ulici s parkováním pro kola a pohotovostní stání návštěvníků. Tento mix funkcí je svázán jedním provozovatelem, provozy jsou vertikálně propojeny a fungují jako celek. Investor je vášnivým sběratelem umění, tento fakt je v objektu přítomen uměleckými díly v každém podlaží, na schodišti, na fasádách i na ulici ve veřejném prostoru. Vznikají zde pravidelně i díla určená výhradně pro budovu Telegraphu.
Původní záměr jednoho neděleného prostoru coworku se v průběhu realizace vyvinul do kombinace volného neděleného prostoru s pěti samostatnými kancelářemi.
Zasazení do industrálu
Koncept volné kancelářské krajiny je zasazen do surového industriálního prostoru. Z původního zůstal otryskaný betonový strop se stopami původního užívání a subtilní tovární okna. Vše ostatní je nové. Cowork zabírá celé podlaží. Dělící stěny jsou jen skleněné, doplněné místy o jemné průsvitné závěsy. Díky tomu je v prostorách dostatek světla a v průběhu dne se mění atmosféra při putování slunce.
Původní tovární prostředí se stalo inspirací pro design nábytku. Navazuje na estetiku ponků, plechových skříněk a prostředí strojů. Jak jednoduchým tvarováním, tak ikonickou barevností – zde světlou zelenou barvou původních soustruhů. Atmosféra průmyslu není doslovně citovaná. Odlišuje se detaily, barevností a vrstevnatostí prostředí. Celý interiér je sjednocen vrstvou liniového osvětlení, které jde napříč všemi prostory a podporuje jednotu interiéru.
Díky adaptaci budovy se z industriálního prostředí stalo postindustriální. Interiér až pietně památkově respektuje původní stavbu, která je očištěná na kost. Doplněná je nezbytně nutným dělením kanceláří, zasedací místností a odpočinkovou zónou. Vše maximálně transparentní, v kombinaci s jemnými závěsy, někde průsvitné, místy průhledné. V interiéru jsou použity rámy továrních oken, které jsou zároveň na fasádě.
| Výměry objektu: |
|
Cowork bez únikového schodiště a bez balkonku: 380 m2 |
Akustická pohoda
Specifikem prostředí je samotný fakt rekonstrukce, tj. limitů budovy, např skryté vzduchotechniky v souvrství podlahy. Zásadní pro kvalitu vnitřního prostředí je akustická pohoda. Prostor je členěn vestavbami samostatných kanceláří, které vytváří z volně plynoucího prostoru zálivy. Akustický labyrint je doplněný telefonními budkami, hovornami v podobě vlakových kupé a plochami z filce.
Zásadní novou vrstvou je interiérová zeleň. Skupiny pralesních rostlin vytváří zelené levitují mraky.
Kvalita prostředí
Inovativní je komplexní kvalita prostředí. Lidé v coworku mají kompletní zázemí. Ne pouze ve smyslu kuchyňky a balkonu, ale zejména v přesahu přímého napojení na kavárnu, kino, schodištěm přístupný dvorek a galerii. To vše nadohled hlavního vlakového nádraží.
Ing. arch. MgA. Lukáš Blažek, studio Ječmen
