Myšlenka revitalizovat původní továrnu Vertex v Hradci Králové vznikla v roce 2003. Tehdy městská knihovna sídlila v několika malých nevyhovujících prostorech a neměla možnost plně využít svůj knižní fond. To vedlo k záměru vybudovat novou velkou knihovnu. Statutární město Hradec Králové tedy oslovilo akad. arch. Davida Vávru, aby zpracoval návrh této stavby.
Výrobní areál bývalého Vertexu se nacházel uvnitř zastavěné části města Hradce Králové. Byl součástí tehdejší malé průmyslové zóny vymezené ulicemi Wonkova a Resslova, která je součástí tzv. 2. silničního okruhu. Zóna leží uprostřed okolní, převážně obytné zástavby. V sousedství se nachází bývalá administrativní budova Královéhradeckého kraje a také budova Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra. Ve druhé části areálu je tiskárna a další drobné přidružené provozovny. V těsné blízkosti objektu se nachází parkovací dům Katschnerka.
S ekologickou zátěží
Historie této továrny se začala psát v roce 1908. Jednalo se o první železobetonový skelet v Hradci Králové. Původní stav konstrukcí odpovídal počátku 20. století, kdy budova vznikla, a byl silně poznamenán bývalým provozem, který byl zaměřen na výrobu laminátů. Kromě četných fyzických poškození monolitických prvků, jako jsou otlučené rohy sloupů, bylo možné v místě nalézt zbytky nešetrně kotvených technologických zařízení. Zjištěna byla také kontaminace a četná chemická poškození nosných konstrukcí. Původní budova Vertexu včetně nových přístaveb má zastavěnou plochu přes 3100 m². Obestavěný prostor celého objektu tvoří zhruba 33 483 m³.
|
Základní údaje o stavbě |
|
Název stavby: Revitalizace továrny Vertex na Centrum celoživotního vzdělávání, Knihovna města Hradce Králové |
Rodila se knihovna
V rámci revitalizace byla provedena opatření, která zamezila průniku srážkové vody do základové spáry. Nosnou konstrukcí rekonstruované stavby je železobetonový monolitický dvoupatrový skelet. Ten má ve směru podélné osy, tj. ve směru orientace průvlaků, deset polí, ve směru příčném, tj. ve směru orientace stropních trámů, devět polí s modulovou sítí. Skelet má nepravidelnou rozteč v průměru 7 x 4,3 m. Světlá výška přízemí činí 5,0 m a světlá výška patra 4,5 m.
Do sloupového systému ve dvou podlažích se daly poměrně bezkonfliktně vepsat veškeré požadované provozy knihovny. Technicky řešené detaily skeletové konstrukce mají harmonickou eleganci, takže není nutno je zakrývat; naopak vytvořily poetický racionální rámec jak skladům a zázemí knihovny, tak především všem veřejným prostorám. Téměř veškerá nová členění jsou řešena transparentními skleněnými příčkami nebo regály a polopříčkami, takže není oslaben jedinečný akord železobetonového skeletu. Celkové dispoziční řešení je navrženo osově tak, že za centrálně umístěným vstupem se nachází hlavní komunikační prostor. Sem jsou orientovány všechny vstupy do veřejných částí knihovny, ale i šatny, informační pulty, a v místě funguje také vertikální propojení – ať už lákavě prosklené výtahy, nebo odlehčená kruhová schodiště.
Knihovnu jako otevřený prostor charakterizuje pulzující kavárna, prostor pro děti, čítárna časopisů a galerie směřující do ulice Wonkovy. Měnící se situace budou nejen oživovat ulici, ale také přitahovat nové čtenáře ke vstupu dovnitř. Hlavní část knihovny, čítárny a půjčovny se nacházejí v patře, především kvůli maximálnímu prosvětlení těchto prostorů. Světlo do nich proudí velkými okny i řadou světlíků ve střeše. Výpůjční prostory jsou rozšířeny o vložená mezipatra – galerie, která zvětšují výpůjční plochu, ale také vytvářejí útulná zákoutí, jež vyzývají k setkání s knihou.
Celá knihovna je vybavena interiérem na míru. Základní prvek představuje dřevo v kombinaci s kovem a plexisklem. Plexisklo díky své barevnosti přispívá k výraznému členění vnitřního prostoru. Dalším tvarovým interiérovým prvkem je nábytek dětského oddělení, tvořený zvětšenými prvky dětské stavebnice Merkur. Konstrukce regálů je technická kovová a dřevěná, v estetické syntéze s vlastní železobetonovou konstrukcí knihovny. Části regálů (police), na kterých leží knihy, jsou dřevěné.
|
Vertex ustoupil poznání |
|
Budova knihovny si zachovává industriální ráz, ale přesto v knihovně mají své krásné a barevné útočiště děti v dětském oddělení. V hlavní budově knihovny také najdete hudební knihovnu, půjčovnu pro dospělé, knižní kavárnu anebo odpočinkovou terasu na střeše knihovny, která ukrývá i velrybu. Knihovna má na území města Hradec Králové rozsáhlou síť poboček, v roce 2013 se jejich počet díky otevření nové velké budovy výrazně zmenšil na počet 11. Všechny pobočky slouží dospělým čtenářům i dětem do patnácti let, v některých pobočkách pracují samostatná oddělení pro děti. Knihovna je také místem, kde se koná mnoho kulturních a zajímavých akcí. O přípravu informačního článku o projektu této zajímavé konverze jsem požádal autora projektu Ing. arch. Davida Vávru. Ing. Svatopluk Zídek |
Nová budova knihovny vznikla z objektu původně textilní továrny Vertex z počátku minulého století. Budova, původně určená pro provoz přádelny, byla první železobetonovou monolitickou konstrukcí v Hradci Králové. Přádelnu po znárodnění vystřídal národní podnik Vertex s produkcí skelných vláken pro výrobu sklolaminátů. V osmdesátých letech minulého století byl hygienicky závadný provoz uzavřen.Multifunkční využití
Stavebními úpravami bývalého Vertexu vzniklo nové Centrum celoživotního vzdělávání nejen pro město Hradec Králové, ale pro celý východočeský region. Do zrekonstruované stavby jsou integrovány všechny provozy stávající knihovny. Kromě půjčovny knih je v ní umístěna i hudební půjčovna. Knihovní fondy jsou bezprostředně přístupné čtenářům v tzv. volném výběru, který původně prakticky neexistoval. Dále vzniklo oddělení pro dětské čtenáře, oddělení pro zrakově postižené občany – zvuková knihovna. Prakticky všechny provozy jsou bezbariérové a jsou tedy zpřístupněny i osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Důležitá se ukazuje i centralizace knižního fondu do skladů v přízemí, čímž odpadne přesunování z několika původních skladů mimo město. Prostory Centra celoživotního vzdělávání disponují i menšími sály pro různé přednášky, autorská čtení, pro pořádání výstav či další aktivity.
Konstrukční řešení
Rámy oken a omítané části mají pastelové barvy. Tomuto pohledu dominuje nejen obří kniha zakrývající schodiště (kniha odděluje tiskárnu od knihovny), provedená v cortenu, ale i lehká ocelová prosklená markýza kryjící hlavní vstup do budovy. Nad vstupem v úrovni střešní roviny je na osu vstupu umístěn velký nápis. Výtvarně technické průmyslové fasádě dominuje obří velryba – symbol moudrosti z tajuplné Trnkovy knihy Zahrada. Velryba má své místo na nároží terasy směrem k bývalému krajskému úřadu a je v ní umístěn vodní prvek. Zadní a boční fasáda mají podobnou barevnost jako čelní. Zadní fasádě dominuje v ose nové prosklené schodiště s výtahy na celou šíři hlavní komunikační chodby.
Pro budovu bylo realizováno zateplení fasády minerální izolací v tloušťce 120 mm a 180 mm. Tloušťka 120 mm byla navržena pro prosklené fasády, tzn. fasády do ulice Wonkova a dvorní fasády. Tloušťka 180 mm byla určena pro fasádu s menším počtem prosklených ploch, a to fasádu severní, sousedící s bývalým sídlem krajského úřadu. Výplně obvodových konstrukcí budovy byly navrženy jako hliníkové. Zasklení zabezpečují izolační trojskla. Podlahy jsou izolovány vrstvou tepelné izolace na bázi polystyrenu v tloušťce 50 mm. Stavba má energetický standard C podle předpisů platných v roce 2009.
Na některých zdech stávajícího objektu se projevily šikmé trhliny, charakteristický znak nestability, způsobené poklesem v základové spáře. Trhliny se ukázaly většinou v obvodových zdech. Znamenalo to, že pohyb základové spáry byl pravděpodobně způsoben vnějšími činiteli, například změnou pohybu spodní vody po provedení výkopů pro liniová vedení v komunikaci nebo provedením nepropustného krytu terénu, přitížením povrchu přiléhajícího k obvodu stavby po dodatečném vybudování nakládací rampy apod. Stabilitě základové spáry jistě nepřispívalo také hojné zásobování srážkovou vodou poškozenými okapovými svody a následné působení mrazu.
V souvislosti s realizací hydroizolačních sanačních opatření byla ze soklu zdiva vybourána omítka poškozená vlivem vlhkosti a salinity. Omítka se vybourala zhruba 300 mm nad nejvyšší úroveň viditelně poškozené oblasti, minimálně však do výšky 2 m nad úroveň podlahy přízemí. Spáry zdiva v přízemí se vyčistily do hloubky 30 mm. Jedná se o prostory v 1. NP v místě stávajících skladů.
Místa poškozená výrobou laminátů byla sanována reprofilací. Některé sloupy patra doslova obalovala zatvrdlá pryskyřice. Stropní konstrukce nad 1. NP byla na mnoha místech nasycená pryskyřicí nebo jejími komponenty, které se k výrobě laminátů používaly, případně oleji ze strojů používaných k výrobě. Místa poškozená výrobou laminátů byla sanována reprofilací.
Stropní konstrukci nad 2. NP v místě prostupů střechou poškodilo intenzivní zatékání. Stopy po průniku vody se ukázaly také v místech netěsných prostupů svodů a ostatních potrubí bývalé technologie. Na mnoha místech hojně vegetovaly plísně a houby.
V konstrukci sloupů byla patrna karbonatace. Výztuž ztrácela poklesem pH betonu přirozenou ochranu proti korozi, kterou jí alkalické prostředí poskytuje. Při korozi nabývají vložky výztuže díky vznikajícím oxidům železa na objemu a destruují se krycí vrstvy. K oceli se dostával vzduch a vlhkost, proces se stával v obou případech, tj. stejně jako v případě běžné atmosférické koroze, progresivním. Ve vnějším prostředí tento proces ještě urychlovaly zmrazovací cykly. Síla zkarbonatované vrstvy závisí na kvalitě, respektive hutnosti betonu, vlhkosti a teplotě provozu, množství vzdušného CO2 v provozu aj.
Sanace betonové konstrukce spočívala v odstranění zkorodovaného betonu, očištění, ošetření a doplnění výztuže a zajištění její protikorozní ochrany. Ta byla zajištěna u obnažené výztuže nátěrem. Výztuž, dosud uložená v betonu, se chránila nátěrem obsahujícím tzv. inhibitory koroze, které penetrují pod povrch a vytvářejí kolem výztuže ochranný obal. V této fázi se také ošetřovaly trhliny v konstrukci injektáží. Široké trhliny se injektovaly cementovým mlékem, respektive velmi řídkou cementovou maltou s přísadami, které brání jejímu smrštění a snižují její viskozitu. Tenké a vlasové trhliny se injektovaly pryskyřicí.
|
Slovo autora projektu |
|
Přeměna bývalé továrny Vertex na městskou knihovnu byl úkol nesmírně krásný a inspirativní, přesto k výslednému cíli vedla cesta dlážděná kompromisy a jak se měnilo vedení knihovny, částečně se proměňovaly i některé dílčí požadavky. Základní úvaha byla vyčištění zděděného prostoru na původní základní železobetonový skelet, který jsme ponechali ve svém naturálním působení. Všechny nánosy příček, vestaveb a dělení jsme odstranili a odhalená konstrukce vyvolávala čistý a důstojný pocit duchovního prostoru, jakéhosi chrámu knihy. Do volného sloupového systému jsme museli vepsat požadovaný program. Prvotní idea byla: tam kam může světlo, jdou lidé, a kam slunce nepronikne, odpočívají knihy. Proto kolem vnějších stěn přízemí jsou dílny a kanceláře a při ulici Wonkova atraktivní provozy – kavárna a výstavní sál spojený s divadelním pódiem. Uprostřed dispozice jsou sklady knih spojené dopravními výtahy s výpůjčními místy v patře, kde navíc kvůli přímému osvětlení je strop provrtán velkým množstvím střešních světlíků. Z důvodu velkého množství knih je zde vestavěno mezipatro ve střední zvýšené části. Chtěli jsme, aby jednotlivá oddělení se od sebe odlišovala. Dětská část má proto jedno místo řešené jako vzpomínku na stavebnici Merkur, dále má tzv. hnízdo, kam si děti mohou s knihou zalézt do komůrek vystavěných z volně ložených polštářů a je zde také oddělená prosvětlená malírna. U hudebního oddělení je samostatná přednášková prosklená místnost a dále sezení v polozavřených půlkruhových kójích, kde návštěvník zažívá pocit intimity a souznění s hudbou. V části pro dospělé jsou nejen přednášková místnost a půlkruhové kóje, ale také vlastní uzamykatelné studovny pro jednoho až čtyři návštěvníky, kde mohou mít i více dní vypůjčené knihy bez každodenního vracení. Jednotlivá oddělení jsou propojena širokou chodbou – foyerem, které slouží jako další výstavní prostor. Na střeše je zřízena pobytová terasa, kde lze odpočívat jak ve stínu pergoly, tak i pod přímým nebem. Součástí je také kovová konstrukce, která je porostlá zelení, jejíž tvar připomíná Trnkovu Velrybu z jeho pohádky Zahrada. Velryba jako strážkyně moudrosti, jež přečetla všechny časopisy, přináší do pragmatického rastru bývalé továrny poezii organické křivky, jako symbol, že literatura přináší i chvíle, které nelze sešněrovat do vypočitatelné a předvídavé geometrie. Souzvuk s Trnkovou Velrybou tvoří zvolání napsané dětskou rukou „čtu knihy“. Hlavním výtvarným motivem objektu je hřbet knihy, ten se objevuje nejen ve fasádě, kde tvoří nejvýznamnější vertikální prvek a který smysluplně rozděluje dvojdomek tiskárny a knihovny. Hřbety knih jsou také ve všech výpůjčních a informačních pultech z barevných perspexů, dále na kruhových schodištích s vyrytými jmény spisovatelů – jako pozvánka ke vstoupení do světa knih, neboť výpůjční regály jsou pouze v patře knihovny, kromě oddělení zvukové knihovny pro nevidomé. Tudíž je nutné za knihami vystoupat do patra. Záměrem bylo, aby se knihovna nestala pouze místem, kde lze vypůjčit knihy, ale určitým komunitním centrem, v němž naleznou svoji zábavu a poučení nejen různé generace, ale i celé rodiny. Každý zde v průběhu několika hodin může nalézt svoji aktivitu. Dědeček sedí v kavárně, čtouce si noviny, rodiče navštíví přednášku, zatímco děti si za vedení pracovnic oddělení hrají a malují, a takto zkoncentrováni všichni mohou vstoupit do světa knih. Určitým potvrzením této snahy byla skutečnost, že po roce provozu se uskutečnila na střeše knihovny svatba, včetně svatebního obřadu. Tedy knihovna dokázala splnit i jistý společenský důstojný rámec. akad. arch. David Vávra |
Po ošetření výztuže se betonová konstrukce doplnila do původního tvaru tzv. reprofilací, nejprve hrubou, při které byly vyrovnávány a doplňovány velké nerovnosti. Součást hrubé reprofilace tvořilo doplnění dostatečné krycí vrstvy betonu. Při jemné reprofilaci se natahovala jemná stěrka zarovnávající drobné nerovnosti a póry hrubozrnné reprofilační malty. Reprofilovaná konstrukce se ošetřila protikorozním nátěrem s nízkým difuzním odporem proti pronikání vodní páry a vysokým difuzním odporem proti pronikání vzdušného CO2. Tyto nátěry jsou zároveň hydrofobní. Části konstrukce, které se dostaly do styku se zemní vlhkostí, se utěsnily proti vzlínání tzv. rekrystalizací.
Stávající konstrukce byly železobetonové, trámové s náběhy. V některých místech byly stávající stropy doplňovány po vybouraných konstrukcích, např. po původním železobetonovém schodišti u původního vstupu z ulice Wonkova. Přístavbě přijímací haly dominuje monolitický plechobeton z trapézového plechu s výškou vlny 42 mm a tloušťkou plechu 0,63 mm, betonová vrstva byla vyztužena kari sítí 100/100/6 mm. V části vestavěného mezipatra se použila ocelová konstrukce pro vynesení podlah.
-jik-
