Jedna z nejvýznamnějších staveb v Hradci Králové je zajímavá nejenom tím, že je nejvyšší stavbou v historickém centru města, ale i proto, že ve věži je umístěn druhý největší a nejtěžší zvon v Čechách.
Bílá věž, která je nemovitou kulturní památkou, byla postavena v sousedství katedrály svatého Ducha na západním okraji královéhradeckého Velkého náměstí v letech 1574 až 1581. Vysoká je 72 metrů a sloužila jako zvonice, ale měla i funkci strážní a hlásné věže s hodinami. Původně byla součástí gotické kaple sv. Klimenta, zbořené v roce 1714. Na jejím místě vznikla nová Santiniho barokní stavba.
|
Základní údaje o stavbě |
|
Název stavby: Rekonstrukce Bílé věže v Hradci Králové Místo: Franušova ulice Investor: Statutární město Hradec Králové Autor: Ing. arch. Jaromír Chmelík, spolupráce Ing. Bohumil Rusek, Ing. arch. David Baďura, Ing. arch. Michal Potůček, Ing. arch. Kryštof Kreisinger, Ing. arch. Alena Vojtíšková, Ing. arch. Jan Ondrák Zhotovitel dokumentace: architekti Chmelík a partneři, s.r.o., Hradec Králové; Arch Design Project, a.s., Praha 4 Dodavatel: Sdružení BAK – BenoArt; členové sdružení BAK stavební společnost, a.s., Trutnov, RenoArt, s.r.o., Dvůr Králové nad Labem Spolupráce: ARS TIGNARIA, s.r.o. – ruční tesařské práce; Elektro Mosev, s.r.o. – ocelové konstrukce; Kolektiv Atelier, a.s. – skleněný model; CS TOP, s.r.o., ELVIA, s.r.o. – interaktivní panel, audio; akad. sochař Petr Skála – restaurování Božkova hodinového stroje Stavbyvedoucí: Ing. Jan Souček, BAK Trutnov Zastavěná plocha: 133 m² Obestavěný prostor: 5331 m³ Doba výstavby: 10/2013 – 03/2015 Náklady: 52,8 mil. Kč (bez DPH) |
Podnětem pro kompletní rekonstrukci věže byl její stavebně technický stav, na kterém měly mimo jiné podíl i práce, provedené v poslední čtvrtině minulého století. Tyto úpravy sice věž staticky stabilizovaly, nevhodným technologickým řešením však došlo k narušení historických stavebních materiálů a konstrukcí a tedy i k dlouhodobým konstrukčním a statickým problémům. Koncepce rekonstrukce vycházela ze skutečnosti, že postupem doby došlo ke změně účelu stavby – ze zvonice se strážní a hlásnou funkcí se stala především vyhlídková věž. Autoři se proto rozhodli přinést nový pohled na věž i její funkce, založený na principu prolínání stavebních celků v čase a prostoru.
Nový vstupní prostor
Přístavba, vytvářející nový vstupní prostor věže, vznikla na místě pokladny, vybudované v osmdesátých letech minulého století. Třípodlažní objekt zahrnuje vstupní část s pokladnou a informačním centrem i potřebné technické zázemí – řídicí centrum věže, prostor pro server, vzduchotechnické jednotky a další technické a technologické součásti stavby. Přístavba má nosnou konstrukci z pohledového monolitického betonu, obvodové stěny byly provedeny formou režného cihelného zdiva (východní stěna, která je reminiscencí na technologii blízké katedrály a okolních budov), případně jako velkoplošné prosklené konstrukce (jižní stěna s vchodovou částí a oknem přes dvě podlaží). Ze třetího podlaží se vchází do původního prostoru věže.
Rekonstrukce historických prvků
Obnova historických konstrukcí zahrnovala komplexní restaurátorské práce na všech poškozených částech věže. V exteriérových partiích se jednalo především o kamenné a cihelné zdivo, římsy a portály, ale i ciferník věžních hodin. V interiéru se opravovalo nejenom zdivo, ale také podlahy, cihelné i kamenné části schodiště, krakorce a omítky. Do vyčištěného historického prostoru věže bylo po odstranění všech nehodnotných a nežádoucích konstrukcí vloženo nové schodiště a další interiérové prvky.
Vertikální komunikace, které v průběhu předchozích rekonstrukcí nahradily dřevěné žebříkové schodiště, byly nevzhledné a v některých místech i zcela nevyhovující. Byly proto nahrazeny subtilními ocelovými konstrukcemi, citlivě zakotvenými do historického zdiva. Schodišťové stupně z masivních dubových kazet jsou podsvíceny LED páskem s barevným spektrem, dubové podesty mají v podhledu z děrovaného plechu vsazena svítidla. Obdobný plechový prvek kryje i sdružené vedení elektro, slaboproudu a požárního vodovodu, které prochází celou výškou věže.
Tesaři na zvonici
Zvon ve věži má jméno Augustin, váží téměř deset tun a je veden na seznamu kulturních památek. Ke zvonění se používá pouze při významných událostech. Podmínky pro zvonění byly až do rekonstrukce dosti nestandardní – bylo vždy třeba demontovat část schodišťového zábradlí. Nové řešení pracuje s dálkově ovládanými posuvnými rameny schodiště a navíc umožňuje veřejnosti přístup do prostoru věže při zvonění.
Při rekonstrukci zvonové stolice se zjistilo, že dřevěné prvky, skryté pod podlahou, jsou v havarijním stavu. Poškozené dřevěné části tedy byly vyměněny, ale pracovalo se s použitím historických tesařských technologií a nástrojů. Tesání, přípravu trámů a další aktivity tesařů na ploše před katedrálou se zájmem sledovala široká veřejnost. V rámci rekonstrukce byly do portálů věžového patra osazeny otočné dřevěné žaluzie, které nahradily okenice, použité při poslední velké rekonstrukci. Nový typ žaluzií se výrazně uplatňuje zlepšeným šířením zvuku do okolí a s použitím dálkového ovládání se užívá i k automatickému větrání této části prostoru.
Hodiny od Josefa Božka
Deváté, tzv. hodinové podlaží věže, je zajímavé především tím, že v něm je jako exponát umístěn zrestaurovaný hodinový stroj, který v první polovině devatenáctého století vyrobil známý český konstruktér a hodinář Josef Božek. Stroj, který je kulturní památkou, je osazen i původním kamenným závažím, takže je plně funkční. Současně jsou používané hodiny samozřejmě osazeny moderním řídicím systémem a jejich chod je kontrolován kamerami.
|
Mistrovství architektovy práce Každé pořádné město se do kraje ohlašuje vysokou věží. Může to být věž radniční, věž kostelní nebo samostatná zvonice – vlastně to bylo jedno, důležité bylo, že město dávalo daleko o sobě vědět a poutník se měl podle čeho orientovat. Věž se na své město dívá shora a dává tak trochu pocit ochrany, kdysi určitě a dnes stále ještě důležitý. Dvacáté století začalo s tím, že věž není jen pro ponocného, věžníka, zvonaře, strážného. I obyčejný smrtelník může vylézt nahoru a podívat se pěkně z vysoka. Na tuto novou funkci však většina věží byla připravena jen málo – a když k tomu připočteme současné bezpečnostní předpisy, tak skoro vůbec ne. Takže se věže postupně rekonstruují. Bílá věž v Hradci Králové je skoro typickou městskou zvonicí – budována postupně od druhé poloviny 16. století vedle kaple sv. Klimenta (jež sama o sobě je unikátní stavbou, sice je to zřejmě nejstarší kostel ve městě, ale jeho současná podoba je dílem Jana Blažeje Santiniho, což samo o sobě dává věži mimořádné postavení). Stavěla se, také byla upravována, opravována, její dnešní báň má svůj původ až v 19. století. Do věže se chodilo přes kapli, což samozřejmě v době, kdy nebyla běžně přístupná, nevadilo. Ovšem jak lidé stále více toužili podívat se na město a kraj kolem shora, tak to bylo nepohodlné. Sice bylo možno si přitom také prohlédnout Santiniho interiér, ale jen někdy… Navíc schody, kterými byla věž vybavena, nepočítaly s tím, že by po nich chodil někdo, kdo je důvěrně neznal. Rekonstrukce Bílou věž „osamostatnila“. Dala jí nový vstup v samostatném, nově přistaveném křidélku, které se ukrylo za gotickou opěrnou zeď a jí se přizpůsobilo – i ono se obléklo do cihelného pláště. Ovšem jen částečně – nad vstupem dalo přednost maximálnímu prosklení. Vnitřní prostory této nové části stavby nejsou příliš rozlehlé, a tak jim skleněné průčelí dává pocit větší volnosti. Navíc v sobě ukrylo potřebné návštěvnické zázemí, od informací, pokladny až k toaletám, ale také malému odpočinkovému koutu pro ty, kdo potřebují posbírat síly k výstupu. Ovšem nejdůležitější je nové schodiště, které vystoupalo až do třetího podlaží, kde se napojilo na původní vstupní chodbu a věžní schody. Po nich ovšem návštěvník moc dlouho nejde. Jen o patro výš, kde bylo vybudováno na ocelové konstrukci a s kovovým zábradlím nové dřevěné schodiště s pohodlnými, rovnými stupni. Současné vybavení vnitřku věže se nikterak neschovává za nějakou repliku, hrdě se hlásí k době svého vzniku a s kamenným tělesem věže tvoří dokonalý celek. Do prostoru, který zbyl pod novou nástupní úrovní, byl umístěn skleněný model věže – je v tom trochu milé hravosti – než stoupám do věže, musím sestoupit, abych se na ni podívala zvenku, vlastně nejen zvenku, sklo dovolilo, aby věž zcela odhalila své útroby, a tak si může každý udělat představu, jak na sebe prostory navazují. Cesta vzhůru vede kolem nevtíravých informačních tabulí, které určují, ve kterém podlaží právě návštěvník je, a které kdoví jak působí tak, že nikdo nepočítá schody a zcela samozřejmě stoupá vzhůru, ta cesta je pohodlná nejen co do výšky stupňů, ale i dojmově… Tam, kde schody dojdou k velkým oknům s lomenými oblouky, krytým dřevěnými žaluziemi, obcházejí prostor zvonové stolice, na němž je umístěn renesanční zvon Augustin. A nad ním se zase schodiště sjednocuje, míjí hodinový stroj a vede až k vyhlídce z nejvyššího ochozu. Vyhlídka je úchvatná, vždyť věž stojí na téměř nejvyšším bodě v jádru města, které je samo na kopci nad zdejšími rovinami. Cesta dolů je stejně pohodlná, v klidu se zde míjejí ti, co jdou nahoru s těmi, co se již nabažili výhledů a taky prohlídky vybavení věže – hodinový stroj ve skleněné vitríně dává možnost dobré prohlídky. Zvonová stolice ohromuje svou masivností (a vzbuzuje dotaz, jak se sem nahoru vlastně dostala – odpověď je velmi jednoduchá – nic sem nejde dopravit jinak než na mužských ramenou, a to bez ohledu na století) a taky důmyslností své konstrukce. A až dole se cesty rozdělují a návštěvníci vycházejí ven bočním portálem ve věži. Na první pohled je věž pořád stejná, stále majestátně stojí vedle kostela sv. Ducha a skýtá ochranu kapli sv. Klimenta. Uvnitř se však udály báječné architektské a stavbařské věci, pro něž stojí za to na věž vystoupat. Nejen kvůli ohromujícímu výhledu. Doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc. |
Vyhlídka na město i do střešní báně
Z posledního, desátého podlaží věže, kde původně byla místnost pro hlásného, je mimořádný výhled na blízké i vzdálené okolí. Nově realizovaný skleněný podhled umožňuje i neobvyklý pohled do krovové konstrukce střešní báně, doplněný barevným dynamickým nasvícením.
Zajímavostí je nepochybně interaktivní displej mezi čtvrtým až šestým podlažím, který umožňuje prezentovat odpovídající typ prohlídky: naučnou prohlídku využívají školní skupiny, k dispozici je historická prohlídka atd. Obrazovka každého podlaží umožňuje uživatelům dotykové ovládání příslušné části systému.
K netradičním exponátům patří i 3,80 metru vysoký skleněný model Bílé věže v měřítku 1:20, který je umístěn v původně nepřístupné místnosti nad vstupem do kaple svatého Klimenta. Model byl vyroben unikátní technikou lepení bloků z plochého skla, které se pak strojně brousily a ručně doleštily do požadovaného optického efektu. Stejně jako celý prostor věže, je i tento model nasvícen v režimu RGB s možností nastavení světelného spektra. Model kombinuje lesklé a matné plochy, čímž je umožněno i nasvícení jeho vnitřní části.
FRANTIŠEK KULHÁNEK
Doc. Ing. František Kulhánek, CSc., (*1946)
pracuje na katedře konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze, je specialistou na tepelnou ochranu budov. Zaměřuje se především na návrh a hodnocení obalových konstrukcí, návrh nízkoenergetických a pasivních domů a energetickou náročnost budov. Je autorem několika vysokoškolských učebnic a řady odborných publikací.
Obnova Bílé věže v Hradci Králové získala za zdařilou rekonstrukci historické dominanty města se zřetelem k provádění stavby nominaci na titul Stavba roku 2015 a Cenu České komory inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
