Zajímavá stavba

Revitalizace Tyršových sadů v Pardubicích

Tyršovy sady se rozkládají na dně bývalého vodního příkopu, jehož vnější okraj tvoří zachované valy. Rovinaté území příkopu, který patří do systému opevnění pardubického zámku, bylo využito i k založení cesty. Revitalizace tohoto území musela respektovat – a také respektovala – historické hodnoty území i zásady jeho památkové ochrany. 

Revitalizace musela zohlednit krajinné hledisko, respektující provázanost přírodních hodnot v území včetně faktu, že podzámecký biotop, stejně jako město Pardubice, je nedílnou součástí polabské krajiny. A dále také parkové hledisko: po dokončení revitalizace mělo území plnit všechny funkce městského parku.

Revitalizace Tyršových sadů v PardubicíchRevitalizace Tyršových sadů v PardubicíchRevitalizace Tyršových sadů v Pardubicích

Již během přípravy stavby byly odstraněny stávající technické prvky a komunikace, zpevněné plochy, některé vegetační prvky, vybavení parku a mobiliář. Autoři projektu věnovali pozornost výsadbě nových stromů v celém prostoru, výsadbě květin do nových záhonů a úpravě vodních ploch včetně rákosových porostů. V parku bylo založeno 41 tisíc metrů čtverečních pobytových a parkových trávníků, bylo obnoveno 11 tisíc metrů čtverečních luk a vysazeno 172 soliterních stromů tak, aby se založila chybějící vrstva kosterních dřevin a zajistila generační kontinuita vegetace. Vysazeno bylo i 75 tisíc kusů cibulovin a hlíznatých rostlin. Břehové porosty se zakládaly pomocí pokládky kokosových rohoží s předpěstovanými rostlinami. V Podzámecké promenádě jsou vysazeny zajímavé vícekmenné listnaté stromy, kompoziční linku promenády zdůrazňuje pás travin.

Podzámecký biotop
V předpolí valů a kolem cesty Pod zámkem autoři projektu koncipovali Podzámecký biotop jako přírodní část s druhově bohatou loukou. S ohledem na historii města zde zřídili vodní biotop s břehovou vegetací, plynule navazující na okolní louky. V návaznosti na historické souvislosti vznikla i mokřadní louka Na Přihrádku. Veškeré krajinářské a zahradní aktivity v této oblasti byly cíleně koordinovány s projektem parku, takže vznikl mimo jiné i systém ocelových lávek přes vodní tok, který propojuje louku biotopu s hlavní historickou parkovou alejí. Lávky, které mají jako sjednocující prvek nášlapnou vrstvu z cortenového tahokovu, umožňují kromě pohybu pěších návštěvníků i pojezd lehkého automobilu údržby.

Promenáda s kavárnou

Revitalizace Tyršových sadů – Podzámeckého parku v Pardubicích

Investor: Statutární město Pardubice

Autor architektonického návrhu, generální projektant: New Visit, s.r.o. – Ing. et Ing. Tomáš Jiránek, Ing. arch. Marek Lehmann

Manažer projektu: Lubomír Fejfar

Zhotovitel: BAK stavební společnost a.s.

Vybraní kooperanti: OKAM, s.r.o. – konstrukce z kamene; Ekomonitor, s.r.o. – přírodní vodní systém; BCC, s.r.o. – betonové konstrukce venkovních ploch; Martes Martes, s.r.o. – membránové zastřešení; Tomovy parky, s.r.o. – dětské hřiště

Plocha pozemku: 70 000 m2

Zastavěná plocha: park 11,2 ha, kavárna 325 m2

Obestavěný prostor kavárny: 1525 m3

Doba výstavby: 07/2014–09/2015

Celkové náklady stavby: 89 mil. Kč (bez DPH), z toho 85% dotace ROP SV

Novou dominantou území je pěší promenáda, hlavní komunikační tepna parku, spojující jeho severní a jižní část a propojující městské centrum s nábřežím Labe a městskou čtvrtí Polabiny za řekou. Promenáda tvoří výhledový parter parku s pohledem na zámek a váže na sebe veškerý aktivní život v parku, propojuje i doplňkové aktivity. V příčném směru lze tuto páteřní stezku rozčlenit na tři specifické moduly: komunikaci z hlazeného betonu, vytvářejícího spolehlivý, pevný a trvanlivý povrch, dřevěný chodník a modul vegetačních prvků, který je součástí „grafiky promenády“. Promenádu doplňují pergoly s membránovým zastřešením.

Na jižním konci promenády byla vybudována kavárna Galerie Café, dvoupodlažní objekt obdélníkového půdorysu, částečně zapuštěný do svažitého terénu. Část podzemního podlaží, kde je umístěna restaurace včetně zázemí a technických prostorů, vystupuje na severní straně na úroveň parku. V nadzemním podlaží, které je ve vztahu k podzemnímu podlaží možno charakterizovat jako podlaží ustupující, je kavárna, bar s příslušenstvím a terasa.  Obě podlaží propojuje jednoramenné schodiště s mezipodestou a výtah.  

Objekt je s ohledem na složité hydrogeologické poměry založen na železobetonové desce, svislé nosné konstrukce tvoří kombinace železobetonových stěn a sloupů z ocelových válcovaných profilů, stropní konstrukce je železobetonová deska podporovaná přiznanými ocelovými průvlaky. Po celé délce severní fasády je ocelová markýza. Prosklená fasáda zajišťuje výhled do parku, ze stejného důvodu je v nároží kavárny zřízeno obloukové okno směrem k zámku.      

Místa s herními prvky
Na promenádu ze západní strany navazuje Relax park s herními prvky. Jeho kompozice je v souladu a jednotě s ostatními částmi Podzámeckého parku. Tento prostor se stal atypickou reminiscencí lesního háje, vytvořenou masivními akátovými sloupy. S promenádou je propojen téměř po celé její délce a nabízí pohybové aktivity pro děti ve věku od dvou do čtrnácti let, byl řešen i s ohledem na osoby se sníženou schopností pohybu a postižené děti. Dominantní jsou transparentní a vzdušné lanové herní prvky a houpací sítě, ale vykytují se zde i lanové prvky v kombinaci s dřevěnými kmeny, balancující šlapáky nebo rotující kláda. Sítě jsou vyrobeny ze šesti pramenů ocelového pozinkovaného drátu, pokrytého polyamidovou přízí proti odření. Pro nejmenší děti jsou připraveny viklavé ovečky nebo divoká prasata s kolébavým mechanismem. V návaznosti na světelné řešení promenády je prostor Relax parku osvětlen LED prvky, zabudovanými do kmenů vybraných stromů.

Revitalizace Tyršových sadů v PardubicíchRevitalizace Tyršových sadů v PardubicíchRevitalizace Tyršových sadů v Pardubicích

Mobiliář a povrchy
Mobiliář parku a vodní kanál osvětlují vodorovná svítidla, nasvícen je i povrch promenády. Lavičky mají ocelovou žárově pozinkovanou konstrukci kombinovanou s tropickým dřevem – garapou. Ze stejného materiálu je i schodiště v severní části promenády, naopak rozlehlé monumentální schodiště u Památníku osvobození, který zůstal zachován u vstupu do Podzámeckého parku z náměstí Republiky, je žulové. (Jen pro pořádek: socha památníku zůstala beze změn na původním místě, opraven byl pouze její podstavec a zcela rekonstruována byla terasa a přístupové schodiště, nově vznikly i dvě rampy pro bezbariérový přístup). V nástupním prostoru do parku, který je koncipován kolem lípy, byla pro ochranu jejího kořenového systému osazena mříž z cortenové oceli. Ze stejného kaladrovaného typu ocelového materiálu byly vyrobeny cyklostojany a odpadkové koše, které doplňují mobiliář. Na promenádě jsou instalovány tři energosloupky pro příležitostné napojení pitné vody a elektřiny. 

Revitalizace Tyršových sadů v Pardubicích

Revitalizace Tyršových sadů v PardubicíchRevitalizace Tyršových sadů v Pardubicích

Systém jednoduchých parkových cest využívá přírodní zpevněný povrch z lomové žulové výsivky, cestní propojky navazující na ulici Pod zámkem jsou ze žulových kostek, eventuálně mají štětový povrch ze slezské žuly. Pro nástupní komunikace parku byla použita žulová mozaika.

Revitalizace Tyršových sadů v Pardubicích získala za vytvoření přitažlivého městského veřejného rekreačního prostoru se zřetelem k vodohospodářským stavbám, stejně jako ke kompozici zeleně, titul Stavba roku 2017. V této soutěži získala i Cenu za veřejný prostor Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Asociace pro urbanismus a územní plánování a Cenu předsedy Senátu Parlamentu České republiky.

FRANTIŠEK KULHÁNEK

Doc. Ing. František Kulhánek, CSc., (*1946)
pracuje na katedře konstrukcí pozemních staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze, je specialistou na tepelnou ochranu budov. Zaměřuje se především na návrh a hodnocení obalových konstrukcí, návrh nízkoenergetických a pasivních domů a energetickou náročnost budov. Je autorem několika vysokoškolských učebnic a řady odborných publikací.

Tyršovy sady
Může být park hodnocen jako stavba? Vlastně je úplně hloupé se takto ptát. Architektura parků, architektura krajiny je téměř klasickou disciplínou, mistři krásných parků, a je jedno, zda tzv. francouzských nebo anglických (a zapomínat bychom neměli ani na italské) jsou oprávněně uváděni v dějinách architektury. A jejich díla jsou obdivována, ať ukazují umělecky komponovanou krásu, v níž s rostlinami se zachází téměř jako s malířskými nástroji, nebo působí jako malebná krajina. Jen doba moderní jakoby tuto disciplínu vyřadila z architektury někam ven. A přitom stále voláme po moderních, příjemných a rekreačních parcích co nejblíže místům, kde bydlíme… Už jsme trochu leniví, a nechce se nám třeba každý den do lesa. Chceme parky ve městě a je to správně, nechceme už jen obecně zeleň, chceme pro nás přívětivě komponované prostředí, které máme blízko a které nás umí oslovit. Chceme stavbu, jen místo klasických materiálů vytvořenou z květin, stromů, keřů, trávy…

Tyršovy sady mají vlastně už dlouhou historii; kdysi tu byl náhon kolem zámku, ten byl však zasypán a vznikly louky, které se přirozeně chovaly tak, jako louky nízko položené, s vodou pod sebou a taky vedle sebe – často se měnily v mokřiny a zámku moc dobrou službu nedělaly. Proto se město rozhodlo někdy na sklonu 20. let minulého století právě na nich vybudovat park pro celostátní výstavu sportu. Po výstavě, pro niž byly provedeny i potřebné vodohospodářské úpravy, městu zůstal pěkný park. Jenomže jako každá stavba, i park, není-li udržován, začne chátrat, což se přesně do konce století stalo. Nebylo to milé místo, spíš cosi za zámkem a kolem zámku. Revitalizace, tedy rekonstrukce byla víc než nutná.

To, co kolem zámku vzniklo, lze označit za jeden ze zázraků současné doby. Vstoupit se sem dá z mnoha míst, každý vstup je jiný – slavnostní, společenský, komorní, nebo téměř jako do lesa – lze si vybrat podle nálady i podle místa. Zřejmě jako hlavní je určen ten, který míří od jihu, vedle sebe má klidný a nápaditě vyřešený pavilon kavárny, galerie s potřebnou terasou, vlastně dvěma, z nichž jedna už vede přímo do parku, směřuje k hlavní promenádě, bulváru, kde se střídají různé povrchy a cesta je jasně směrovaná, široká a lemovaná pergolami, hravými koutky, lavičkami, prokládaná malými plochami vysoké trávy i vysokými stromy; cesta je sice přímá, ale není nudná – místy se rozšiřuje, místy dělí, kolem sebe má rozmanitý prostor, zákoutí a odbočky, jak ulice města vede přes náměstí a míří do uliček, a lemují ji stromy, jejichž tvar ukazuje, že je tvořil velkorysý architekt, jakým umí být jen příroda – a na člověku zbylo, aby je vhodně seskupil, nechal jim vyniknout, dal jim malebné doplňky keřů, květin a trav. Trávy se tu ukazují být nedoceněným, nádherným prvkem, který umí tvarovat prostor podle architektova přání, umí působit jako záhon, jako stěna, někdy dokonce vytvářejí zdání vodní plochy… Hlavní promenáda končí schody a rampami… Nekončí však, byť z parku se tu vyjít dá, ale zabočuje a městsky komponovaný bulvár se mění v cestu loukou a kolem rybníka, prostředí je zcela odlišné, prostředí biotopu zvaného Pernštejnský, jako by město zůstalo někde daleko, blíže je hradba zámeckého opevnění, dnes spíš jen hradba dělící dvě výškové úrovně parku. Další zatáčka – a cesta vede bezprostředně pod hradbami. Tady si lze uvědomit, že se zatáčí kolem unikátních rozlehlých nárožních hradebních rondelů, jež ovšem již dávno jsou především zelenými plochami patřícími k zámku. Tady se mění i čas, lze se zasnít a přesunout se o pár století zpátky. A za další zatáčkou už je zase komponovaný park, tentokrát těsněji navazující na město. To sem vstupuje po pohodlných širokých schodech kolem pomníku Rudoarmějce a nechává zde vyniknout siluetě kostela sv. Bartoloměje, stejně jako Zelené brány, jen široký pruh aut brání těsnějšímu propojení – a park uvolněně klikatou cestou kolem louky a košatých stromů končí opět u kavárny… Jeden park a několik různých prostředí, v nichž jen málokoho napadne, že za tím vším je taky spousta skutečně stavební práce, aby park už nebyl nikdy tou podmáčenou loukou.

Tyršovy sady jsou neobyčejně příjemným, milým místem, které dalo městu půvabné prostředí, které do velké míry pomohlo také spojení města a zámku. Stavba nejen z betonu, dřeva a oceli, ale důležitěji ze stromů, keřů, květin a trav. Ukazují se tu jako velmi vděčné „stavební“ materiály.

Radomíra Sedláková