Doby počátků motorismu jsou zajímavé i z pohledu obyvatel Čech a Moravy – žila u nás, eventuálně působila řada významných osobností, ať již automobilových konstruktérů nebo i motorářů, jejichž odkaz sahá až do současných dnů. Jedním z nich je Ferdinand Porsche.
Narodil se ve Vratislavicích nad Nisou v roce 1875 do rodiny majitele klempířské dílny. I když jeho otec předpokládal, že syn bude pokračovatelem klempířské tradice, Ferdinand se zhlédl v elektrotechnice, tehdy zcela novém a perspektivním oboru a navštěvoval elektrotechnické kurzy na liberecké průmyslovce. Ve svých osmnácti letech odešel do Vídně, kde pracoval v elektrotechnické firmě a nadále se odborně vzdělával. V souvislosti s návrhem elektromotoru do připravovaného nového typu automobilu přešel do výroby automobilů. Porsche byl autorem koncepce hybridního automobilu, v němž benzínový motor vyráběl elektřinu pro pohon vozidla. (To bylo těsně na počátku minulého století, takže v současné době propagovaná vozidla s hybridním pohonem nejsou opravdu nic nového.) Postupem doby se Ferdinand Porsche vypracoval na špičkového konstruktéra automobilů i motorů a založil vlastní firmu. Později se proslavil konstrukcí vozu Volkswagen Brouk. V tradici výroby špičkových sportovních automobilů pokračoval i jeho syn a vnuk (autor známého Porsche 911) a stopy jeho rodu lze vypátrat až do počátku tohoto století v řídících strukturách koncernu Volkswagen.
| Základní údaje o stavbě |
|
Rodný dům Ferdinanda Porsche |
Pátrání po kořenech
Rodný dům Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích nad Nisou zakoupila v roce 2011 firma Škoda Auto, a.s., s představou, že v něm vytvoří muzejní expozici, připomínající nejenom jméno Porsche, ale i historii českého konstrukčního umění. Původní myšlenka koncepce muzea pocházela ze stuttgartské kanceláře agentury Jangled Nerves GmbH. Finální projekt rekonstrukce domu zpracoval pražský architektonický atelier Hlaváček – architekti, s.r.o. Samotnému projektování však předcházelo dlouhé pátrání po historii domu a jeho vazbách na osobnost Ferdinanda Porsche. Byl totiž mnohokrát přestavován a upravován, takže z původní podoby stavby se prakticky nic nezachovalo. Ukázalo se též, že dílny ve dvoře vznikly až dlouho po narození F. Porsche, takže padla i myšlenka, že v nich mohl v mládí pracovat. K samotnému domu se nepodařilo dohledat žádnou technickou nebo archivní dokumentaci a tak se jediným zdrojem o jeho vývoji stalo několik dobových fotografií. Stavebně technický průzkum ukázal, že nejzachovalejšími částmi budovy jsou její štítové stěny a dvorní přístavba, naopak hlavní průčelní stěna byla častými změnami, souvisejícími s úpravami vstupu do objektů a výkladců, prakticky bezcenná.
Bylo proto rozhodnuto zbourat dílenské budovy a vytvořit na jejich místě zázemí pro provoz muzea, které se vzhledem k nedostatečné prostorové kapacitě do původního domu nedalo umístit. Vnitřní prostor tohoto objektu byl pak přetvořen na jeden velký výstavní prostor (jak autor projektu říká „až chrámového charakteru“), který zdůrazňuje geniálního ducha konstruktéra, jehož význam se ukazuje jako opravdu nadčasový. V patře dvorní přístavby je pak situována víceúčelová zasedací místnost, ze které je přímý přístup na střešní terasu. V zadní části dvora je nově vybudován jednopodlažní objekt provozního zázemí s pokladnou, kavárnou, centrální místností pro veřejnost a také zázemí pro návštěvníky a pro personál, technické místnosti a sklad, využitelný jako garáž.
Nestandardní rekonstrukce
Stávající stěnové konstrukce domu byly s ohledem na ochranu proti vzlínající vlhkosti podřezány a opatřeny vodorovnou hydroizolací, část stěn byla v místech s nedostatečným založením podbetonována. Na základě fotografií z druhé poloviny devatenáctého století byly v očištěném zdivu identifikovány a obnoveny původní otvory (novodobé otvory byly zazděny s použitím vybouraných původních cihel). Původní stěny, které tvořily jenom drobné fragmenty, byly v co největší možné míře zachovány. Nové byly vyzděny z keramických tvarovek Porotherm tak, aby splnily normové požadavky na prostup tepla. Součástí systému svislých nosných konstrukcí jsou i ocelové rámy, tvořící konstrukci zastřešení a přenášející zatížení ze střechy přímo do základových konstrukcí. Původní klenuté cihelné překlady byly v případě potřeby přezděny, eventuálně nahrazeny ocelovými válcovanými profily, v nových konstrukcích jsou systémové překlady Porotherm. Strop nad prvním podlažím i druhým podlažím přístavku je realizován ve formě železobetonové monolitické desky.
Ocelová nosná konstrukce sedlové střechy je z profilů IPE 240 s náběhy v rozích o rozměru 400 milimetrů, staticky se jedná o dvojkloubový rám s vodorovnými (vlašskými) dřevěnými krokvemi. Použita byla štípaná břidlicová skládaná krytina, která odpovídá krytině původní. Skladba střechy je dvouplášťová s provětrávanou vzduchovou mezerou, její sklon činí 44 stupňů. Klempířské prvky jsou z tmavého titanzinku, na střeše jsou v souladu s původní fotodokumentací osazeny dva nefunkční komíny z režného zdiva a korouhev, zpracovaná uměleckým kovářem podle dochovaných podkladů.
V budově byla osazena špaletová okna s vnitřním obložením a jednoduchým zasklením. Vstupní dveře a výkladec jsou replikou původních prvků, vycházející z dobové dokumentace. Jejich řešení vzniklo na základě konzultací s NPÚ, stejně jako celá koncepce rekonstrukce – objekt však není památkově chráněn.
Novostavba ve dvoře
Podlouhlý jednopodlažní objekt provozního zázemí navazuje na přilehlý svah a jeho zadní stěnu tvoří železobetonová opěrka; přední stěna je dřevěná sloupková konstrukce spojená lepeným nosníkem, podporujícím dřevěné střešní krokve. Prostor mezi sloupky průčelní stěny vyplňuje buď plná skladba klasické dřevostavby, prosklená posuvná stěna, nebo garážová vrata. Před fasádou je umístěna stěna z hustého rastru hrubě opracovaných fošen, které jsou v místech před prosklenou fasádou a garážovými vraty osazeny v ocelových otvíravých rámech.
Na závěr lahůdka pro příznivce motorismu: Hlavním exponátem muzea je zapůjčená funkční replika vozidla Lohner Porsche, kterým Ferdinand Porsche přivezl z Vídně do Vratislavic svoji snoubenku, aby ji představil svým rodičům. Jedná se o hybridní automobil poháněný elektromotory, které jsou součástí konstrukce předních kol vozu, elektřinu vyrábí dva benzínové motory. Auto kromě řidiče a spolujezdce přepravovalo i mechanika, sedícího za přední sedačkou, kde řídil a kontroloval provozní režim motorů v tomto prostoru umístěných.
FRANTIŠEK KULHÁNEK
Rodný dům Ferdinanda Porsche ve Vratislavicích získal v soutěži Stavba roku 2017 nominaci na titul za oživení a dostavbu původního objektu se zřetelem k velkorysému prostorovému řešení a nově pojaté muzejní expozici.
Malý dům velkého významu
Rodný dům velikána je vždy pro obec, ať malou či velkou, dobrým důvodem k tomu, aby si připomněla důležitou část svých dějin. Pravda, zrovna s Ferdinandem Porschem to nebylo tak jednoduché a jednoznačné. Ovšem – my žijeme v době automobilové, sice stále ještě máme nohy, ale postupně spějeme k tomu, že v autech trávíme víc a víc času, víc a víc kilometrů… Porsche je mezi auty velký pojem – a jistě donedávna mnozí netušili, že to není jen jméno automobilové značky.
Domek na první pohled neskýtal moc možností k proměně na muzeum. Nebyla tu ani rodná světnička, nebylo tu téměř nic, co by jednu z průkopnických osobností automobilismu připomínalo. Navíc dávno nevypadal tak, jak na konci 19. století, když odtud osmnáctiletý učeň odcházel do Vídně. Nevelký dům na původním místě, ovšem dokonale proměněný přestavbami s velkými okny a s nápisem kovovýroba, ve dvoře dílny a další blíže neurčitelné dostavby. V takovém případě nezbývá, než začít hledat staré fotografie a k tomu se ptát stavby, co je na ní původního. Moc toho nebylo, ale fotografie se našly a zdi daly najevo, co tu má nejstarší paměť. To jediné tu zbylo. Jednoduché stavení, ne však chudé (koneckonců byl Anton Porsche v obci místostarostou). Tři okna do světnice, dveře do domu, dveře a výkladec klempířské živnosti, to vše pod vysokou sedlovou střechou, k tomu v přízemí přístavba, kde okna zdobí noblesní polokruhy, zakončená terasou. To vše se vrátilo do původního stavu, do obrazu obce, i se zahrádkou, stromy a s lavičkou na zvýšeném parteru.
Ve dvoře se však proměnilo mnohé. Dům byl zbaven všech doplňkových přístaveb, i tak zůstal jako docela zábavná srostlice tří zdánlivě nesourodých částí. Je zřejmé, že i v minulosti jádro stavby rostlo postupně a proměňovalo se podle potřeby. Dvůr měl pravděpodobně hodně dílenský charakter – nyní byl nově vydlážděn, zůstalo v něm však místo pro strom v budoucnu jistě košatý, kolem něj jako ochrana proti poškození lavička. Závěr pozemku dostal novou stavbu, potřebné zázemí pro návštěvníky, pokladnu, prodejnu, kavárnu, hygienické vybavení a vedle toho ještě depozitární, skladovou a dílenskou část. Dlouhá přízemní budova, v níž je to vše skryto, působí na první pohled zvláštně. Člověk by očekával cosi kovového, něco ve stylu high-tech architektury, jsme přece u kořenů automobilis-mu… Místo toho je tu jakýsi sklad řeziva na stojato, to na první pohled. Fasádu té servisní budovy kryjí prkna, jen nařezaná prkna, se suky, nerovnostmi po jen nahrubo oloupané kůře. Za tím prosvítá plně prosklená stěna. Dřevěné lamely lze otevřít harmonikově a pustit tak do domu světlo, stavba se naježí a zároveň pozve k návštěvě; zavřená zůstává jen ta část, která je skutečně jen plotem, dělícím dvůr, či spíše nádvoří, od sousedů. A až tam, kde už je jen sklad a dílna, zůstalo místo pro parkoviště pro několik vozů.
Jenomže uspořádaný a laskavý dvorek je jen přípravou na to, co je uvnitř. Nejprve jsou nízké místnosti, kde si lze prohlížet to, co přibližuje Ferdinanda Porsche jako muže, jehož v mládí opojily možnosti elektřiny, možnosti pohánění strojů, možnosti, jak se rychleji a pohodlněji pohybovat. Lze si to prohlížet jak v klasickém muzeu na fotografiích, archiváliích, kresbách – anebo s muzejními tablety, které mnohonásobně rozšiřují možnosti toho, co je možno smysluplně vložit do nevelké stavby. A pak přijde prostorový údiv. A je skoro jedno, zda v jeho centru bude replika vozu, na němž Ferdinand přivezl rodičům do Vratislavic představit svou manželku, či zda tam bude jiná expozice. Ohromující je především dojem z prostoru. U takových nevelkých domků člověk předpokládá, že uvnitř není příliš vysoký strop, protože nad ním je půda. Nečeká, že vnitřek stavby je vlastně jednoprostorový, od podlahy do vrcholku střechy, není tu žádná konstrukce krovu, žádný rovný strop, jen vysoký štít čelní stěny plný oken (původních tvarů), a stejně vysoký štít stěny, za níž navazuje další část domu, vše dokonale bílé, zaplavené světlem… Slavnostnost prostoru jako by chtěla vyjádřit, jak veliký význam mají díla, jež tady mají svůj počátek.
Radomíra Sedláková
