Železniční strážní domky byly stavěny spolu se vznikem železniční trati jako služební prostor a obydlí pro drážní zaměstnance – hlídače trati. Nyní jsou většinou v soukromých rukách a zatím co jedny chátrají, druhé vzkvétají. Právě o takovém budeme psát – o takovém, který povstal z trosek a opět slouží: o strážním domku v Rakousích.
Strážní domek v Rakousích byl postaven kolem roku 1858. V přízemí téměř jedenáctimetrové věžové stavby se původně nacházela jedna velká místnost sloužící pro hospodářské zázemí a v patře byly umístěny dvě obytné místnosti. Z prvního patra budovy dodnes vede dřevěný most, který spojuje stavbu s kolejištěm a vzhledem k absenci vnitřního schodiště je jedinou přístupovou cestou do prvního patra. Na celou základní stavbu byly využity z největší části pískovce a opuky. Stavebně zajímavá je především velká přízemní místnost. Obvodové stěny mají ve většině míst sílu až jednoho metru, klenutý strop místnosti najdete ve výšce bezmála šesti metrů a podlaha byla vytvořena prostým položením kamenů na udusanou hlínu.
Skrytý pokoj
Během let, kdy domek přestal sloužit svému původnímu účelu a dostal se do rukou soukromých majitelů, kteří ho využívali k rekreaci, byla vybudována přístavba, která domek rozšířila o další tři místnosti.
Ze zadní části domu, na straně u kolejí, byla přistavěna zděná garáž a nad ní vznikla dřevěná přístavba, ve které je nyní situována malá kuchyň a koupelna. Zajímavostí je tzv. skrytý pokoj, který je vybudován v mezipatře, v prostoru nad garáží a pod dřevěnou přístavbou. Pokoj je přístupný úzkým točitým schodištěm, které vede z prvního patra přístavby z chodby, z níž je zároveň přístup i na malý balkonek.
V roce 2013 jsem si koupil drážní domek s plánem zrekonstruovat dům pro účely trvalého bydlení v prvním patře – a pro provoz občerstvení v přízemí. Celá rekonstrukce byla vedena se záměrem zachovat co nejvíce původních částí a prvků domu, což se podařilo. Při návštěvě občerstvení, které je situováno v přízemní velké místnosti, uvidíte původní, na sucho vydlážděnou podlahu i vysoký strop s klenbou. Nezbytně nutná rekonstrukce, pro uvedení občerstvení a bydlení do provozu, byla provedena svépomocí a trvala téměř rok, další rekonstrukční práce průběžně probíhají a asi nikdy neskončí.
Nikdy nekončící práce
Zpočátku se veškerá práce soustředila na prostory k bydlení v prvním patře budovy. V místnosti, která původně i dnes slouží jako ložnice, jsme pod starým přilepeným kobercem objevili sice velmi poničenou ale přesto krásnou dřevěnou podlahu, kterou jsme se rozhodli zachránit. Z podlahy jsme odstranili lepidlo, prkna jsme zbrousili, dřevo ošetřili proti škůdcům a nalakovali.
Objekt je vytápěn pouze pomocí kamen. V dobách, kdy zde ještě sloužil drážní hlídač, byla v horní obytné části domu umístěna kamna kachlová. Kamna byla původně situována v dnešní ložnici, ale z praktických důvodů jsme se rozhodli je umístit jinam. Proto jsme ve vedlejší menší místnosti strhali ze stěn dřevěné obložení, probourali novou díru do komína a vystavěli jsme nízkou podestu, na kterou jsme krbová kamna umístili.
V sousedící kuchyňce byla vyměněna celá kuchyňská linka, na volné stěny byl položen obklad a na podllahu PVC. Koupelna prošla rekonstrukcí do současné podoby. Celá místnost byla vyklizena, ze stěn bylo strženo dřevěné obložení. Po jeho odstranění jsme zjistili výrazné nerovnosti zdí, které bylo potřeba před obkladem vyrovnat. Na zeď byly upevněny vyrovnávací rošty z dřevěných trámů, na ně pak OSB desky a ty pak byly obloženy.
Hospůdka na kolejích
V přízemí strážního domku, v dnešní hospůdce, byl nejprve odstraněn železobetonový sokl, pod kterým bylo umístěno technické zázemí domu (vodoměr, hlavní přívod vody a část odpadového systému). Po jeho odstranění byla srovnána podlaha místnosti do jedné roviny. Pod úrovní podlahy je dodnes zachován malý sklípek o rozměrech 3,60 m x 1,20 m s výškou okolo jednoho metru. Tyto rozměry umožňují přístup k vodoměru a odečtení jeho stavu. Ve velké místnosti byl vystavěn bar, který zde tvoří dominantu.
Zbytek prostoru dovolil umístění dvou stolů s kapacitou pro zhruba 15 lidí. Vzhledem k nadprůměrné výšce místnosti, která nedovolovala udržení tepla v zimních měsících, bylo zapotřebí alespoň částečně snížit strop. Dodatečně vložený strop byl instalován ve výšce cca dvou a půl metrů, ale zasahuje jen do dvou třetin místnosti, aby při vstupu byla patrna původní klenba.
Strop tvoří čtyři dřevěné trámy rozměrů 20×20 cm. Na nosné trámy byla položena dřevěná podlaha. Z velké přízemní místnosti byl probourán vstup metrovou stěnou do sousedící garáže. Garáž byla přepažena, nově vydlážděna, původní luxfery byly vybourány a nahrazeny typizovaným oknem, které umožní přímé větrání místnosti. V takto upravených prostorech byla zřízena kuchyně a sklad. Z boku domku byla přistavěna jednoduchá dřevěná přístavba na betonových základech o rozměrech 2 m x 4 m. V této přístavbě jsou umístěny oddělené toalety.
| Pro ty, kdo mají rádi vláčky |
|
Problematikou opomíjených industriálních objektů se zabývalo vyhlídkové sympozium, o kterém jsme čtenáře Stavitele již letos informovali. Podrobné informace o průběhu sympozia, včetně fotoreportáže mohou čtenáři, které industriální dědictví zajímá, získat na webových stránkách www.industrialnistopy.cz. Na těchto stránkách lze získat i noho dalších informací o akcích spojených s poznáváním a konverzemi objektů industriálního dědictví. Právě i v článku prezentovaný příklad konverze drážního strážního domku v Rakousích dokládá, že v oživování drobných staveb industriálního dědictví se tu a tam blýská na lepší časy. Ing. Svatopluk Zídek |
Existuje vrstva průmyslového dědictví, vnímaná víc na místní úrovni, o které se zatím příliš nemluví. Sem patří drobné drážní stavby, obecní vodárny a vodárenské věže, cihelny, malé místní pivovary, skladištní budovy, dílenské a opravárenské provozy či v krajině již osamělé sladovny, rozpadlé vápenky, zbytky konstrukcí u zaniklých lomů, místní kapličky pro transformátory, torza zdí a trčící komíny po továrnách. Jedná se o specifickou kulturní vrstvu sídel a krajiny, která dosud zůstává stranou zájmu a je ohrožena, ačkoli je třeba ji vnímat jako součást kulturního dědictví a duševního i materiálního bohatství společnosti.A stále dokola
Popsanými stavebními úpravami však naše práce zdaleka nekončí. Plechová střecha bude muset být celá obroušena a znovu natřena, stejně tak bude potřeba opravit komín, který prošel velkou zátěží, kdy se v domě přes celou zimu denně topilo jak v bytě, tak i ve spodní části domu – v hospůdce.
Rovněž balkon v prvním patře čekají opravné práce. Nad balkonem bude zřízena dřevěná konstrukce pro zastřešení. Další potřebnou prací je úprava samotného terénu kolem stavby. Pozemek za domem se směrem od kolejí k domu mírně svažuje a vzhledem k otřesům půdy způsobovaných projíždějícími vlaky dochází k neustálým sesuvům. Tuto situaci budeme nuceni do budoucna také řešit. Jako nejlepší východisko se zatím jeví zřízení opěrné zdi po celé délce pozemku sousedícího s tratí a následné urovnání terénu.
Vzhledem k letnímu provozu občerstvení všechny opravné a rekonstrukční práce musíme provádět na podzim a v zimě, aby nenarušovaly chod hospůdky. Většinu oprav a rekonstrukcí na domě děláme svépomocí, což je sice časově výrazně náročnější, ale finančně přijatelnější, ale hlavně téměř vždy přesně podle našich představ.
Michal Charvát
majitel a provozovatel vechtrovny
