Články, Zajímavá stavba

Z učiliště v Aši je multikulturní centrum LaRitma

Kulturní centrum LaRitma využívá objektu, který byl do roku 2009 sloužil pro účely Středního odborného učiliště Aš. Po vyhoření klubu Klubíčko Aš se město Aš rozhodlo vybudovat multifunkční objekt, který bude využit pro všestranné kulturní účely a plně nahradí chybějící kulturní centrum.

Z hlediska projektu „Stavební úpravy – víceúčelový objekt ARITMA Aš“, financovaného z OPŽP, šlo o realizaci projektu za účelem zlepšení tepelně technických vlastností budovy a to především: opravou a tepelnou izolací střechy; obnovou, výměnou, případně opravou a tepelnou izolací stávajících stavebních otvorů; zateplením obálky budovy. Došlo tak ke zlepšení tepelně technických vlastností obvodových a střešních konstrukcí víceúčelového objektu ARITMA Aš, snížení spotřeby paliv a energií, snížení nákladů na paliva, snížení emisí oxidu uhličitého a dalších látek znečišťujících ovzduší.

Rekonstrukcí okolí LaRitmy zmizí skoro poslední zanedbané pozemky v blízkém okolí radnicePůvodní objekt učiliště s dílnami ztratil svůj význam a docházelo k jeho postupnému chátrání

Soumrak průmyslu
Ve 20. století bylo Ašsko charakteristické především svojí průmyslovou výrobou. Jedním ze zásadních výrobců strojírenského průmyslu byl i závod Aritmy. S hospodářským růstem a rozšiřováním výroby došlo k rozšíření závodu přes ulici Hlavní na sousední „pahorek – akropoli“, kde vzniklo nové učiliště s dílnami. To bylo s původním závodem spojeno pomocí vysutého „krčku“ mostu nad údolím ulice Hlavní. Jednalo se o příhradovou konstrukci, která byla plně opláštěná, tak aby se mezi závodem a učilištěm dalo projít „suchou nohou“. Toto vzdušné spojení bylo v 90. le­tech 20. století pro nadbytečnost demontováno.

Demontováním krčku došlo k oddělení provozů v rámci objektů. Původní objekt učiliště s dílnami ztratil svůj význam a docházelo k jeho postupnému chátrání. Město Aš řeší prakticky od 50. let 20. století problémy s přebytky nemovitostí, kde se změnil, nebo zanikl jejich způsob využití. Tento proces dal vzniknout mimo jiné i současnému urbanismu města, který je ve srovnání s ostatními městy ve vnitrozemí pouze strukturální, nikoliv konzistentní. 

Jedním ze zásadních výrobců strojírenského průmyslu byl i závod AritmyMnohdy bylo zapotřebí razantních stavebních úprav

Bouralo se, zateplovalo a finišovaloBouralo se, zateplovalo a finišovaloBouralo se, zateplovalo a finišovalo

Padla hráz socialismu
V rámci kontinuity rozvoje města po sametové revoluci, kdy bylo definitivně odstraněno schizma hranice mezi východem a západem, dochází k postupné reurbanizaci města Aše. Její součástí je mimo jiné i hledaní nových příležitostí ve zbylé struktuře. Jednou z příležitostí byla i rekonstrukce bývalého objektu knihovny na současnou novou budovu radnice, která dala nový impuls rozvoji celé přilehlé lokality. 

Samotné rozhodnutí o umístění kulturního centra právě do bývalého učiliště padlo v roce 2011, kdy se hledala náhrada za vyhořelý klub Klubíčko a také vhodné zázemí pro ašské divadelníky. 

Zůstalo jen obvodové zdivo
Komplex LaRitmy tvoří dvě budovy, č.p. 42 a 43, v ulici Kostelní. Z původní stavby zůstalo prakticky pouze obvodové zdivo. V průběhu rekonstrukce se totiž zjistilo, že je potřeba vyměnit kompletně dřevěnou střešní konstrukci, napadenou dřevokaznými houbami, za ocelové nosníky.

Kulturní centrum se opravuje od roku 2013, kdy zde byla vyměněna okna, plášť byl zateplen, budovy mají novou střechu, výtah, vzduchotechniku atd. Sály jsou vybaveny nejmodernější technikou pro divadelní a hudební představení. V roce 2015 se investovalo rovněž do rekonstrukce kotelny a nákupu nových kotlů.

Stěhování žáků
Kulturní centrum je zrekonstruováno zhruba z poloviny. Předpokládá se, že se do druhé částí přesune Základní umělecká škola Roberta Schumanna, sídlící dosud v Šaldově ulici. S přemístěním školy se počítalo od prvních etap rekonstrukce, zahájené v roce 2013. Podle návrhů pedagogů se budovaly a zařizovaly divadelní a hudební sály, které jsou využívány v rámci výuky už nyní. Základní umělecká škola s architektem spolupracuje i na přestavbě zbývajících prázdných prostor tak, aby se dosáhlo jejich optimálního využití pro uměleckou školu.

Přemístěním vyřeší Základní umělecká škola chybějící prostory pro výuku a také nedostatek parkovacích stání v blízkosti současného sídla školy v Šaldově ulici. Možnosti parkování se mají po očekávané rekonstrukci Šaldovy ulice ještě snížit.  

Konec zanedbaných pozemků u radnice
Rekonstrukcí okolí LaRitmy zmizí skoro poslední zanedbané pozemky v blízkém okolí radnice. V posledních letech se tato část města výrazně změnila. Jen pro připomínku: v roce 2003 byl upraven parčík před radnicí, následovala stavba památníku evangelického kostela, příjezdové cesty a parkoviště k radnici, v proluce mezi radnicí a knihovnou výstavba bloku domů s více než stovkou bytů, poté rekonstrukce Mikulášského vrchu, blízkého Goethova náměstí a na něj navazujícího sídliště Karlova.

V tomto území tak zbývá upravit už jen zelenou plochu začínající za Goethovým náměstím a končící ulici Okružní, pro kterou je připravován projekt s názvem Park historie.

Studie lokality při nočním osvětlení

Další vize
V současnosti jsou zpracovávány tři projektové dokumentace na areál LaRitmy. První se zabývá navýšením potřebné kapacity pro již zrekonstruované sály, její součástí jsou drobné úpravy interiéru a zbudování nového požárního únikového schodiště, které z východní strany doplní siluetu objektu o další rizalit (označení pro středovou nebo postranní část průčelí stavby, která z jeho líce vystupuje po celé výšce, a to až o hloubku jedné okenní osy). Schodiště bude opláštěno ocelovými tenkostěnnými (Jäckl) profily 50 na 50 mm, s roztečí 100 mm, díky čemuž dojde k určité transludenci nové konstrukce schodiště. Nová vertikální dominanta je dále inspirací pro nové okolí LaRitmy.

Druhá projektová dokumentace řeší optimalizaci doposud nezrekonstruované části pro potřeby ZUŠ. V rámci této dokumentace je mimo jiné zpracován i nový vstup, který bude nově z jižní strany objektu (doposud štítová stěna), nový vstup řeší především návaznost objektu na již zrekonstruované prostranství před radnicí a zároveň rozšiřuje prostory ZUŠ o nový vstupní vestibul spojený s výstavním sálem, kde budou prezentovány práce žáků a pedagogů. Nová přístavba je jednopodlažní a svým charakterem (půdorysně dva vůči sobě vyosené oblouky) rozděluje nově veřejné prostranství na vnitřní komorní prostor (polootevřené atrium) a na vnější obal, kterým podporuje stávající morfologii terénu (akropole).

S přemístěním umělecké školy se počítalo od prvních etap rekonstrukce, zahájené v roce 2013

Třetí dokumentace je pro výsledný vzhled objektu nejvíce určující, její součástí jsou kompletní terénní úpravy doposud zanedbané části bezprostředního okolí objektu a doplnění hrany svahu o nové vertikální dominanty věží, symbolizující strážce nového kulturního centra v Aši. Úpravy okolí LaRitmy se dají pro snadnější orientaci rozdělit do dvou částí. První je část jižního svahu, oddělená současným oplocení areálu, která uvozuje nově obnovené Goethovo náměstí. Druhou je část terénního skoku ve východní části. Jižní svah bude upraven nově sítí komunikací, které ho s pavučinovou přesností „obepnou“, díky čemuž vzniknou v místech křížení cest odpočívadla, z nichž bude možno sledovat ruch „na zápraží“ města Aše. Jednotlivá místa křížení budou v noci akcentována rozmístěním veřejného osvětlení vždy do středu každého z nich. Jižní svah bude nově zpřístupněn schodištěm vedeným z východního směru, opticky rozdělujícím okolí LaRitmy na část jižního svahu a na část východního předprostoru. Východní předprostor bude doplněn o čtyři věže, které budou mít podobnou konstrukci jako nové požární schodiště a budou s hranou terénu propojeny subtilními lávkami. Věže budou sloužit pro potřeby prezentace jednotlivých odvětví základní umělecké školy a to malířství, sochařství, hudby a divadla. V rámci věží bude zbudované posezení pro potřeby baru, na který přímo navazují. Dominantní postavení věží bude v noci zvýrazněno umístěním veřejného osvětlení dovnitř tubusu, čímž dojde k segmentování osvětlení na bezprostřední okolí. 

O tom, kdy dojde na vlastní rekonstrukci zbývající části kulturního centra a jeho okolí, kdy plány přestanou být pouze na papíře, budou orgány města rozhodovat v druhém pololetí roku 2016, po dokončení veškeré projektové dokumentace.

Těžce zkoušená lokalita

Ing. Svatopluk ZídekDo historie města a do jeho současné tváře rozhodujícím způsobem zasahují v uplynulém století dvě dějinné události – obsazení československého pohraničí 1. října 1938 a poté i v roce 1939 i zbytku republiky vojsky německého wehrmachtu, a komunistický převrat v roce 1948.

Nacistická okupace Aše byla ukončena osvobozením 20. dubna 1945 americkou armádou. Následovalo vysídlení většiny původního německého obyvatelstva, které ale nestačili nahradit reemigranti z Rumunska, Maďarska a Ukrajiny a dosídlenci z vnitrozemí. Úpadek města Aš prohloubilo i další snížení počtu obyvatelstva v padesátých letech, způsobené rozhodnutím komunistického režimu vytvořit z ašského výběžku hraniční pásmo se zvláštním režimem. Zatímco v roce 1938 mělo město Aš přes 24 tisíc obyvatel, v roce 1951 poklesl počet obyvatel pod 10 tisíc. Dalším charakteristickým rysem této doby byly demolice. Neobsazené domy rychle chátraly, staly se neobyvatelnými a musely být zbořeny. První demolice byly provedeny už v roce 1947, kdy bylo zbouráno zbývajících šest domů ašského Špalíčku. Odhaduje se, že v průběhu 20 let od konce 2. světové války bylo v Aši zbořeno 60 % domů – například zmizela historická část města kolem Tržního náměstí a Mikulášského vrchu, stejně jako objekty za Lidovým domem, na Hlavní ulici od Střelnice dolů, celá čtvrť na „Selbské“ a to není vše. To, co bylo generacemi budováno postupně celá staletí, bylo zničeno v průběhu historicky krátkého období pouhých několika let. K tragické události pro město došlo i v roce 1960, kdy vyhořela jedna z nejkrásnějších památek Aše – evangelický kostel Nejsvětější Trojice.

Vznikla nová sídliště z panelových domů (v letech 1962–1968 vzniklo přes 1000 nových bytů). Projekt nového moderního města nového typu, se ale nepovedl, neboť byl velmi necitelný ke stávajícímu charakteru města. Prostranství po demolicích v centru nebyla zastavěna a nebyla ani nijak upravena. Zdevastované město se z tohoto jevu dodnes nevzpamatovalo.

Ukončení komunistické vlády v roce 1989 přineslo pro Ašsko významné změny. 1. 7. 1990 byl otevřen hraniční přechod Aš – Wildenau. Z ospalého městečka na „konci světa“ bylo najednou místo, kam se za nákupy a službami valí tisíce obyvatel sousedního německého příhraničí, ale tradiční textilní výroba byla v útlumu a postupně končily textilní podniky Tosta, Ohara, Krajka, skončili i další zaměstnavatelé, například Aritma a Kovo. 

V roce 1997 byla naopak slavnostně otevřena továrna PLM vyrábějící plastové obaly a převládlo podnikání na bázi česko-německé kooperace. Postupně došlo k dostavbě Hlavní ulice, přibylo domů soukromých investorů, rekonstruovány byly zanedbané komunikace a chodníky. O zástavbu spodní části Hlavní ulice, v sousedství Goethova náměstí, se postaralo město výstavbou 129 nových bytů. Na začátku tohoto tisíciletí končí ale svou historii nemocnice, střední průmyslová škola textilní je sloučena s gymnáziem, znovu obnoveným na počátku 90. let. Řada bývalých vojenských objektů nachází své civilní využití.  V roce 2003 se město Aš v rámci reformy územní veřejné správy stalo obcí s rozšířenou působností. Ke konci roku 2012 mělo město již 13 tisíc obyvatel.

Tímto poměrně obsáhlým historickým úvodem jsem chtěl pouze zdůraznit fakt, jaký význam má zachování historických objektů industriální architektury pro historickou paměť města, jako je například Aš.

Ing. Svatopluk Zídek
Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI

Milan Vrbata, tiskový mluvčí Městského úřadu v Aši
Václav Zůna, odpovědný architekt projektu LaRitma