Nemovitá kulturní památka, jedna z 12 nejohroženějších technických památek tohoto druhu, se nachází v obci Šindelová v Karlovarském kraji. Jde o část areálu bývalých železáren, se svými částmi – pecí a přípravnou.
Huť v Šindelové je součástí historie krušnohorského železářství, zejména regionu Rotava – Šindelová. Nemovitá kulturní památka je zapsaná v rejstříku kulturních památek pod číslem 20147/4-711 a jde o část „Areálu bývalých železáren, se svými částmi (pec, přípravna) a s pozemkem p. č. 147/5, k. ú. Šindelová“, zapsaného dle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, do státního seznamu nemovitých kulturních památek Západočeského kraje. V roce 2015 byl založen Spolek za zachování hutě v Šindelové, který si vzal za cíl zachránit tuto huť a po provedené rekonstrukci ji předat Obecnímu úřadu v Šindelové.
Z historie hutě
Huť v Šindelové patří k nemnoha památkám, dokumentujícím u nás starší vývojové období výroby železa v dřevouhelných vysokých pecích, svázané s činností feudálního velkostatku. Byla součástí krušnohorského železářství, které co do rozsahu zaujímalo druhé pořadí v Čechách za Podbrdskem. Jeho kořeny sahají až do 14. století, a to právě v Šindelové, kde se první hamry připomínají již v roce 1350. Obdobím aktivity bylo 16. století s vystupňovaným dobýváním stříbra, jež vyžadovalo dostatek železa pro důlní činnost.
Výkon železáren byl však regulován s ohledem na spotřebu dřevěného uhlí, určeného především k tavbě rud drahých a barevných kovů. Skutečný rozmach krušnohorského železářství nastal až po útlumu těžby stříbra od konce 16. století, jak svědčí mimo jiné i rychlost zavedení tehdejší převratné novinky – vysokopecní (nepřímé) výroby surového železa mezi lety 1597–1598. Pak už hutní činnost stoupala a výrobu, resp. zpracování železa, lze na mnoha lokalitách v Krušnohoří sledovat plynule po řadu století, mnohde až do současnosti.
Vysoká pec v Šindelové je doložena nejméně od roku 1757, kdy se zde tato technologie už používala. Kolem roku 1800 zde byla postavena druhá vysoká pec, avšak k roku 1818 byl provoz obou těchto výrobních agregátů zastaven. Na místě jednoho z nich vznikla v témže roce nová, dnešní vysoká pec. Technologickou součástí této hutě bylo 6 tyčových hamrů, 3 plechhamry a cínovna plechu, která stála na místě zrušené druhé vysoké pece. K vysokopecnímu areálu patřil ještě samostatně stojící dům hutního mistra s kanceláří, skladem železa a bytem účetního, kovářská a klempířská dílna se zvonicí, zřízené současně s vysokou pecí. Huť byla pak v letech 1858–1859 přestavěna a nabyla vzhledu, který se odráží v dnešní podobě památky. Vysoká pec zůstala v chodu až do roku 1873, jako poslední v Krušnohoří. Pak byla v objektu hutě slévárna s kuplovnou a modelárna. Od roku 1839 byla na jiném místě v Šindelové v provozu také válcovna plechu s cínovnou a mechanické dílny. Jejich výrobní program s vysokou pecí bezprostředně nesouvisel a zůstaly v činnosti i po jejím vyhašení. Zanikly až s postupující koncentrací hutního průmyslu v roce 1930.
Samotná vysoká pec je mohutné těleso tvaru komolého jehlanu, vystavěné z kamenných kvádrů, zakončené nástavbou z cihel a struskových tvárnic. Ta vroubila pracovní plochu na vrcholu pece. Uvnitř je poměrně štíhlý tavební prostor klasického profilu dřevouhelné vysoké pece. V dolní části stavby jsou dva polokruhové zužující se výklenky, čelní pro odpich surového železa a boční pro výfučnu s dmychaným vzduchem. Pec měla výšku asi 11 m a patřila ve své době k mohutnějším. Za 24 hodin produkovala asi 2,5 tuny surového železa.
Průběh záchrany
Spolek za zachování hutě v Šindelové po svém založení v roce 2015 musel v prvé řadě řešit legislativní záležitosti, a to odkoupení pozemku, na kterém se huť nachází, a poté vlastnické právo k samotné huti. Začátkem roku 2016 byla podepsána smlouva s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, kdy došlo k bezplatnému převedení hutě na spolek. Tím mohla být zahájena odborná záchrana této unikátní technické památky. K tomu je nutné předeslat, že již v roce 2015 probíhal úklid prostranství a zčásti byly odstraněny náletové dřeviny. Tyto práce probíhaly i v roce 2016, kdy za pomoci techniky dochází k dalšímu odstraňování náletových dřevin a postupně, velmi opatrně, je odkrýván povrch kolem hutě. Vytříděný kamenný materiál se soustřeďuje a postupně je využíván na opravy.
Odborné stavební práce byly zahájeny v červnu 2016 firmou BOLID-M, která má s tímto typem prací dlouholeté zkušenosti. Jednalo se především o novou vyzdívku hlavy pece z cihelného zdiva včetně zubořezu a vyspárování, hloubkové spárování kamenného zdiva vlastního tělesa pece včetně přezdění a dozdění volných částí.
Na podzim roku 2016 byla ukončena první část prací a výsledek je patrný z fotodokumentace. Ovšem tím záchranné práce nekončí. Aby mohly práce pokračovat, musí spolek řešit další financování projektu. Proto jsme podali několik žádostí o dotaci, oslovili jsme okolní města a obce a věříme, že se nám podaří naši vizi realizovat a práce započnou, jakmile to klimatické podmínky dovolí. V letošním roce by mělo dojít k provedení nástavby pece, bude pokračovat čištění areálu a záchrana dochovaného zdiva mezi objektem hutě a přípravny. Pec se již nyní, po odborných opravách v roce 2016, jeví jako vynikající a zachovaný doklad staršího železářství v Krušných Horách. Je dokonce jejím posledním významným dokladem v unikátním architektonickém provedení a stylu.
| Po odsunu Němců přišlo vakuum |
|
Kolegium pro technické památky ČKAIT & ČSSI si bylo dobře vědomo významu této památky a proto ji zařadilo mezi 24 českých technických památek zařazených do čtyřdílné řady publikací „Technické památky zemí V4“. Podrobná a důkladná informace o historii Dřevouhelné vysoké pece v Šindelové, byla publikována ve 4. dílu této edice v článku Ing. Zdeňka Rasla na straně 122. Kniha vybavená bohatou fotodokumentací vyšla v češtině, slovenštině, polštině, maďarštině a angličtině v roce 2010 ve vydavatelství Jaga v Bratislavě. Každá z inženýrských organizací zemí V4 připravila a vydala jeden díl této edice. Tento příspěvek Ing. Rasla končí velice depresivně – cituji: „Areál vysokopecní hutě v Šindelové i po změně vlastnických poměrů v roce 1989 propadá zkáze a nabyl již podoby ruiny. Popis objektu se vztahuje k jeho stavu před touto devastací“. Pokládám za správné uveřejnit jména těch, kteří projekt záchrany hutě v Šindelové dosud podpořili a finančně se na něm podíleli. Jsou jimi Ministerstvo kultury ČR, Karlovarský kraj, Dobrovolný svazek měst a obcí Kraslicka, Lesy České republiky s.p., obec Šindelová, město Rotava, ROTAS STROJÍRNY spol. s r.o., Rotavská obchodní společnost s.r.o., Expono Steelforce a.s., Komerční banka a.s., Průmyslové bariérové systémy s.r.o., Union Ocel s.r.o., V. I. B Makléřská s.r.o., MUDr. Iva Weilguny, IWEMAR s.r.o. Toužim, obec Dolní Nivy a Ing. Pavel Palúch. Věříme, že nejsou poslední – ještě zbývá spousta práce. Ing. Svatopluk Zídek |
Sudety mají s případnou konverzí či jiného využívání opuštěných industriálních staveb daleko větší problémy než ostatní části republiky, kde žijí starousedlíci. Je tomu tak i v obci Šindelová, kde po válce došlo k úplné výměně obyvatelstva a nově příchozí obyvatelstvo k jakémukoli dědictví v krajině, natož industriálnímu, obtížně hledá vztah. O to víc je třeba hodnotit vznik Spolku za zachování hutě v Šindelové a dosavadní výsledky práce tohoto spolku. Přínosy projektu lze shrnout do několika bodů:
– zachování objektu pece jako jediného reprezentanta železářské historie Krušných Hor v architektonicky cenném stylu v autentické podobě;
– využití prostředí areálu pro dokumentačně prezentační využití;
– prezentační využití jednak expoziční formou krátkodobých výstav, programové nabídky prezentace historie kraje, obce a regionu;
– prezentování důležitých aspektů ochrany přírody (Krušnohorsko);
– všemi aktivitami přispívání k vytváření pozitivních vztahů k místu;
– aktivním využíváním přeshraniční spolupráce přispívat k vzájemné informovanosti a k rozvoji partnerských sousedských vztahů.
Po historickém a účelovém propojení s kulturou a společenským životem obce, regionu a okolí dojde ke zpřístupnění široké veřejnosti a to i v rámci turistického ruchu.
Jiří Hrůza,
předseda Spolku za zachování hutě v Šindelové
