Zahradní pavilon v Olomouci

Pavilon vznikl při jižním okraji parcely, kde už stál rodinný dům. Vzniklo tak příjemné atrium s bazénem a terasou, které volně navazuje na zahradu. Hmotu stavby architekti komponovali jako jednolitý betonový odlitek, pod střechu vsadili dřevěný box, kde se nachází zázemí s kuchyní. Půdorys domu má tvar písmene U, jeho dvě vybíhající křídla tak společně s pavilonem tvoří opticky uzavřený útvar. Na východní straně pavilonu je dvojgaráž, na západní straně technické zázemí se skladem a letní kuchyní, která navazuje na centrální část s terasou a bazénem. Stavba byla realizována převážně z pohledového betonu, materiálově tedy navazuje na beton atik rodinného domu. Z pohledového betonu je i pevná část uličního oplocení, které je s pavilonem spojeno.

Hmota pavilonu je komponována jako jednolitý betonový odlitek, pod jehož zadní střechou je vsazen dřevěný box. Obklad fasády této části je ze svislých dřevěných latí řazených v mezerách mezi sebou. Obklad tak vytváří jednoduchou texturu, která vložený box opticky zjemňuje. Dřevěný box záměrně odstupuje od vnějšího líce stavby, tvoří samostatný vložený objekt v betonové skořápce. Stejným dřevěným obkladem jsou opatřeny i jeho dveře, takže s fasádou splývají. Výrazným akcentem je pouze kuchyňská nika obložená kamenným obkladem z černé žuly.

Vnitřní prostory stavby se v zimním období temperují. Na střeše garáže jsou umístěny solární panely pro ohřev užitkové a bazénové vody.

Konstrukce a materiály
Stavba je založena na základových pasech s věncovou výztuží, pod bazénem je monolitická železobetonová deska, vyztužená při obou površích kari sítěmi. Beton základů byl navržen C 20/25 XC2 s věncovou výztuží B500B. Obvodové stěny jsou sendvičové s vnějšími monolitickými stěnami z pohledového betonu tloušťky 200 mm a s vnitřními stěnami z keramických tvarovek tloušťky 365 mm. Monolitické stěny jsou dilatovány, aby se zamezilo vzniku trhlin. Obě části stavby spojuje monolitická stěna z pohledového betonu, která je vzhledem ke své délce třikrát dilatována (v polovině délky a v místě na pojení na přiléhající objekty). U technického zázemí obvodové a vnitřní nosné stěny doplňuje venkovní kruhový monolitický železobetonový sloup. Stěny a sloup jsou z betonu třídy C 30/37 XC4 XF1 s výztuží B500B. 

Střechy tvoří monolitické železobetonové desky, ve stropech jsou zesilující žebra (orientovaná při horním líci desek), která částečně tvoří atiky. Strop nad garáží je z betonu C 25/30 XC3 XD1 s výztuží B500B, strop nad technickým zázemím je z betonu C 30/37 XC4 XF1 s výztuží B500B. Viditelné povrchy byly navrženy jako pohledový beton třídy PB 2. Nad garáží je jednoplášťová plochá střecha s vnitřním odvodněním do střešních vpustí. Jako krytina byla použita hydroizolace se zatěžovací vrstvou, kterou tvoří substrát pro extenzivní rostliny. Nad objektem zázemí je dvouplášťová plochá střecha. Stropní konstrukce v interiéru je dřevěná z hranolů, mezi nimi je tepelná izolace z minerální vaty. Na dřevěné trámy je namontován podhled. 

Z průběhu stavby
„Kvality díla jsme dosáhli především díky spolupráci dodavatele stavby s technickým a autorským dozorem a investorem. Na pravidelných kontrolních prohlídkách jsme řešili všechny detaily, podrobně se vzorkovaly viditelné prvky stavby včetně odsouhlasení rastru bednicích dílů. Při realizaci jsme kladli důraz na geometrickou přesnost a také na spolupráci navazujících řemesel. To bylo zásadní u truhlářských prací, které výslednou preciznost pohledových betonů jenom potvrdily,“ uvádí architekt Jiří Vokřál. Dodává: „Velkou přípravu jsme věnovali pohledovým betonům. Odsouhlasili jsme rastr bednění, upínacích tyčí a prostupů. Podle rastru bednění pak probíhaly také úpravy finálních poloh koncových prvků – koordinovali jsme polohy skleněných čoček, svítidel a všech dalších viditelných koncových elementů stavby.“

Při realizaci bylo použito oboustranné systémové bednění, v místě prostupů pro skleněné čočky se k výztuži přivařily pozinkované trubky pro vytvoření kruhových otvorů. Autoři návrhu požadovali maximálně jednolitý povrch. Betonáž se tedy neprováděla z velké výšky, nedošlo tak k rozvolnění betonové směsi na kamenivo a cementové mléko. Aby se neprokreslila výztuž, musela být dodržena její krycí vrstva. Ani dilatační podložky krycí vrstvy neměly být prokresleny, proto se používaly lišty s cementovlánitými tělísky. Distanční podložky se upevňovaly tak, aby dráty výztuže nezasahovaly k povrchu pohledového betonu. Pohledové betony jsou opatřeny hydrofobním bezbarvým nátěrem.

jiki
foto Lukáš Němeček